Realita cash-flow

Zajímavou lekci v problematice cash-flow poskytuje Státní fond rozvoje bydlení. Ten v rámci antikoncepce (jelikož o koncepci se v oblasti podpory bydlení nedá zdaleka mluvit) poskytuje také podporu mladým. Aby žadatel půjčku získal, musí projít mnohem složitějším procesem lustrování než zájemce o půjčku v bance, musí mít dostatečné příjmy, ale ne vysoké tak, aby ho úředníci shledali nepotřebným, a musí předložit opravdu pestrou paletu nejrůznějších formulářů, potvrzení a prohlášení. Když vyhoví a podepíše smlouvu, je pohledávka kryta ručitelským závazkem s ročním úrokem 18 procent (za vyšší v této zemi půjčují snad už jen neoficiální lichváři typu Provident Financial). Ale jestli si myslíte, že to je jediné překvapení, které příjemce státní almužny čeká, zdaleka to není všechno. Úředníci na SFRB totiž zřejmě dělají na bankovky puntíky, aby věděli, zda dlužník použil na účely bydlení skutečně právě jen ty peníze, které mu půjčili.

Před nějakým časem jsem ve lhůtě, kdy jsem mohl peníze půjčené Fondem mohl čerpat, kupoval nějaké komponenty pro horkovzdušné vytápění. A protože stavebník při hlídání stavby sleduje všechno možné jen ne absurdní výmysly českých úředníků, zaplatil jsem nákup z peněz, které jsem měl zrovna v kapse s tím, že je nesmysl vybírat označené státní bankovky jenom proto, abych mohl výběr peněz doložit výpisem z účtu. Na účtu jsem totiž nějaké peníze potřeboval, abych měl na placení běžných bezhotovostních transakcí, takže bych tam beztak hned po výběru musel nějaké uložit. Teď se už podruhé stát ozval, jelikož mu nestačí prokázat nákup fakturou a pokladním dokladem, ale chce vědět, že jsem na zaplacení použil opravdu jenom ty jeho (označené) peníze. Ač jsem před téměř půl rokem napsal dopis samotnému řediteli Fondu a dal jsem mu najevo, že celá situace je docela absurdní a že pokládám za nesmyslné v jeden den vybírat x tisíc korun a následně x tisíc korun zase ukládat), teď se ozvala jiná úřednice a vyhrožuje vymáháním peněz, které prošly takovým tokem.

Takže… Paní ze Státního fondu mi na argument, že je celá věc značně absurdní, odpovídá slovy, že bych měl být jejímu úřadu vděčný za to, že mě podpořili, a ne se ohánět zdravým selským rozumem. Ředitel kašle na korespondenci (platí ještě pravidlo, že pokud se instituce neozve do 30 dnů od zaslání žádosti, lze ji pokládat za vyřízenou?), úředníci označují peníze, aby je potom hledali utracené za stavební nezbytnosti a zdůvodňují svou existenci mimo jiné tím, že musejí na účtech dlužníků hledat peníze, aby náhodou někdo nepokradl. To všechno v systému, který k podpoře bydlení nepřistupuje tak, aby vytvořil dostatečný zdroj prostředků a mohl být opravdovým impulsem k zajištění bydlení pro ty, kdo jsou pro stát perspektivní. Když už podporovat, tak takovou formou, aby to mělo smysl – a bez buzerace nevinných daňových poplatníků.

Možná o tom Chleboun blognul i tady:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Solve : *
4 + 3 =