Metoda postupné expanze

(bez komentáře, protože to be continued, jelikož jsou skoro čtyři ráno)

„Metoda postupné expanze“ je vlastně trochu vzletnější pojmenování onoho žabího paradoxu, podle kterého skokan, když ho hodíte do hrnce s vařící vodou, okamžitě vyskočí, protože cítí, že je voda horká, zatímco když žábu ponoříte do vody studené a tu potom na plotně postupně ohříváte, než se žába naděje, voda je uvařená a ona taky…

Stejného experimentu na voličích jsme – v nejrůznějších podobách a variacích – svědky nepřetržitě od revoluce v roce 1989. Nejdřív jsme sice úplně netušili, co všechno vlastně demokracie obnáší a co pro nás (kromě těch kýžených mikrovlnek a barevných televizí do každého obýváku) bude znamenat, ale přišlo nám jaksi trochu divné, že by nám měli vládnout důstojníci Státní bezpečnosti. Lustračním zákonem jsme je tedy odstavili od moci, aniž bychom postřehli, že mezitím založili nejrůznější lobbistické agentury, a dali jsme prostor jiným, neposkvrněným. Tehdy nám to vůbec nepřišlo divné a v dějinné euforii jsme dokonce byli přísnější – nešlo jen o důstojníky, ale i „obyčejné“ spolupracovníky, jejichž společným charakterovým jmenovatelem byla ochota donášet komunistickým tajným na sousedy a spolupracovníky.

Na chvíli jsme dokonce přestali tolerovat nepoctivost. Byla to tehdy doba plná vášní a nadšeného očekávání. V televizi dávali Slunce, seno a ke každé kuponovce nám slíbili desetinásobek zdarma. Když nebyl Standa Gross, který to s námi myslel fakt upřímně (říkal to vedle své fotky na billboardech) tak dlouho, až si zázračně ušetřil na jeden byt v Praze a jeden na Floridě, schopen vysvětlit původ svého bytu za bratru milion korun, bez uzardění jsme ho poslali na politické smetiště.

A dnes? Dnes už nám nevadí, že si právo na vedení země nárokují lidé spolupracující se Státní bezpečností, kteří shodou okolností okradli nějaké strýce z Bruselu o padesát milionů čapích korun. Místo toho desetinásobku nám stačí jedna smažená kobliha a místo Slunce, sena dneska v telce běží dvacátý třetí díl Babovřesků.

Z Václaváku

Demonstrace, zvlášť když jsou nahodilé a krátké, nic nemůžou a Babiš to ví, takže může být klidný. Vím to taky a napadá mě jiné řešení. Ale přesto bylo třeba, abych tam byl. Třeba se strejcové z Prahy chytnou za nos a uvědomí si, že kvůli těm stovkám tisíc lidí, kterým to fakt není jedno, stojí za to bojovat.

Most špionů

Glienicker Bricke... … [JEN DÁL]

Steinstücken

Steinstücken, jednu ze 12 exkláv Západního Berlína na území NDR, dnes připomínají dva listy vrtule helikoptéry, která sloužila jako jediný způsob spojení místních, obývajících asi 25 domů, s jejich krajany. Později byla vybudována (samozřejmě přísně … [JEN DÁL]

Drama s jízdenkou

Ani německá preciznost není ideální. Warschauer Straße rozhodně nepatří k nejmenším stanicím berlínské městské hromadné dopravy. Potkává se tady několik linek U-bahn i S-bahn a hlavně odpoledne a večer je tady velký provoz. Jenže tady jsou jen dva … [JEN DÁL]

Móda

Některé modely jsou v Berlíně naprosto unikátní a absolutně osobité. … [JEN DÁL]

Hipsteři všech zemí

Spojte se a sejděte se v Berlíně. … [JEN DÁL]

Berlín, tentokrát východní

Včerejší podvečerní příjezd do Berlína musel být pochopitelně kolorován veselou historkou. Navigace nás správně dovedla k číslu 117 v ulici Boxhagener Straße, ale když jsme konečně našli místo k zaparkování, na paní, která nám měla předat klíče od … [JEN DÁL]

Sobotkovo pozdní sbohem

Bývalý premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD), někdejší ministr financí a mnohaletý poslanec a kariérní politik, který se v životě neživil ničím jiným, oznámil, že končí v politice. Chce se říct KONEČNĚ, ale nenechme se mýlit, že je to akorát tak včas. … [JEN DÁL]

Ve Sněmovní

V Poslanecké sněmovně už jsem nebyl mnoho let, naposledy za dob studií, když jsme na nějaký seminář dělali rozhovory s poslanci. A tak jsem dnes vyrazil za Janem Farským, šéfem poslanců STAN a volebním lídrem v předchozích volbách, protože jsem … [JEN DÁL]