Za Šimim

Šimi, ty husťáku!

Nemůžu vzpomínku na tebe začít jinak než slovem, které mi na mysli vytane jako první, když se teď snažím vstřebat zprávu, co patří mezi ty, které z hlavy jen tak nedostaneš. Vzpomněl jsem si na něj dokonce ještě dřív než na tvoje legendární vystoupení s kytarou, v němž se za nás za všechny se sobě vlastní spontánní lehkostí vyrovnáváš s naší tehdejší středoškolskou existencí. A když si teď srovnávám myšlenky, zjišťuju, že ač se naše cesty ve skutečnosti střetly významně jen několikrát, všechna ta setkání pro mě byla svým způsobem určující. A všechna tě definují přesně tak, jak si tě budu navždycky pamatovat.

Tak za prvé: Jedeme spolu stopem do Telče, protože ostatní už tam dávno jsou a ty jsi mě bůhvíjak a bůhvíproč přesvědčil, abych se na tu pouť vydal s tebou, a ještě vyhlásil soutěž o to, kdo víckrát řekne tomu druhému přezdívkou, která se za normálních okolností nevyslovuje, ale která pro nás dva byla v onom létě tak osvobozující a tak typická. Tu soutěž jsem mimochodem vyhrál, ale nikdy tě nepřestanu podezírat, že tak jsi to už na začátku naplánoval.

Pak za druhé: Pomohl jsi mi pochopit, že jsou věci, které nezměním, ale za které se přesto nemusím stydět, a můžu je naopak hrdě nosit, hlásit se k nim, a když na to přijde, považovat je za své přednosti. Ty moc dobře víš, o čem píšu, když přitom vzpomínám, jak mi fixem na obličej kreslíš na suchdolské koleji před důležitou pracovní schůzkou masku, kterou ráno budu jen těžko smývat.

A za třetí: Naučil jsi mě rozumět tomu, že určité záležitosti mezi nebem a zemí mohou být trošku jinak, než jak se můžou zdát, a být přitom srozuměný se svou nedokonalostí a se svými slabostmi a umět je přijímat jako nicotné malichernosti.

Těch setkání bylo víc, když si tak promítám všechny další naše rozhovory, v nichž jsi byl vždycky napřed a díky nimž jsem se pomalu, nesměle a nerozvážně orientoval v nepoznaných složitostech světa. A přestože jsi byl chytřejší, nijak jsi mi to nedával sežrat – a přesně takového tě známe všichni: jako člověka, který spojuje, rozumí a umí naslouchat.

Vím, co bys teď řekl: že jsem hustej. Řekl bys to, protože patos je to poslední, o co bys stál. Tak teda… Protože jsi mě zase předběhl, drž mi tam nahoře místo. Šimi, ty čůráku, budeš tady chybět!

Možná o tom Chleboun blognul i tady:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Solve : *
28 − 16 =