Do přetrhnutí
Na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy existují dva úředníci, kteří jediní můžou pro potřeby dalších úředníků Česka uznat rovnocennost studia v zahraničí. Žádost se jim může poslat poštou, datovou schránkou (ovšem s autorizovanou konverzí potvrzení z americké školy) nebo donést osobně. Nevadí, řekl jsem si, v podstatě pojedeš kolem, tak obhlídneš úřad. Jenže úřední dny (a výhradně pro telefonické konzultace) mají ty dvě osoby 2 hodiny v úterý a dvě hodiny ve čtvrtek. Dnes je středa, a navíc jsem se neobjednal k osobní návštěvě. Vrátný se tváří nedůvěřivě – dívá se na hodiny a kroutí hlavou. Vytuším blízkost obědové pauzy. A taky že jo. „Přijďte v jednu,“ říká a já si jen pomyslím, jak dlouhou tady asi mají pauzu na oběd. Během dne se pak párkrát snažím na osobní shledání s úřadou od tolik významných lejster objednat na čísle, které mi vrátný nadiktoval, nejdřív před půl jednou a potom krátce po půl čtvrté. V obou případech vyzváni zbytečně. Pokud šel chlapík domů nejpozději v půl čtvrté a kolem poledne byl zhruba hodinu a tři čtvrtě na obědě, kdy asi musel přijít do zaměstnání?
