Velkopodnikání

Dnes mám zajímavý velkopodnikatelský den. Dopoledne jsem ležel v posteli a velkopodnikal, když tu mi napsala klientka, že jí mám za poslední práci naúčtovat tři a půl tisíce. Zdálo se mi to hodně – i když jsem tu práci dělal expresně a většinou ve večerních hodinách, takový honorář byl nad moje chápání. Navrhl jsem tedy tisícovku a slíbil, že i s takovou částkou budu spokojený. Nedala se a řekla, že pod 2 500 nepůjde. Nakonec jsem ji ukecal na dva tisíce…

Odpoledne volala jiná klientka, které jsem v poslední době poskytl asi tři telefonické konzultace, a už podruhé mě vyzvala, abych jí tyto konzultace naúčtoval. S díky jsem odmítl.

Dlužím všehovšudy asi 2,5 milionu korun, jsem ve skluzu s platbou za popelnice v Berouně, před každým placením splátek hypoték, úvěrů, poplatků, mezd a daní se třesu, jestli bude dost, zůstatky na všech osmi diverzifikovaných osobních účtech jsou řádově ve stovkách a já se chovám jak malé dítě. Jsou totiž věci, které si za peníze nekoupíte, holenkové!

Možná o tom Chleboun blognul i tady:

• Dopis za pět tisíc korun
• Brožurová defekace
• Myslet penisem
• O cestování
• Dopis hegešovi
• Dopis do Ery
• Hulvát na radnici
• Rozklad německého Kauflandu a českého eráru
• Do přetrhnutí
• Realita cash-flow