Toreadory jsem sice v Madridu neviděl a flamengo jsem se taky nenaučil, ale k tomu druhému jsem měl trochu blíž. Teď ještě sedím ve své oblíbené kavárně Tijcal kousek nad Puerta del Sol, snažím se dohnat pár posledních textů a za několik hodin se vydám na letiště. Ještě před půlnocí budu v Praze. Takový je dnešní svět. Ač jsem Madrid na začátku vnímal rozpačitě a poněkud nespravedlivě ho srovnával s Barcelonou i Lisabonem, jsem přesvědčený, že tu nejsem naposledy. To město má kouzlo a náboj, a navíc je tady toho k vidění víc než ve spoustě jiných destinací.
