Madrid rozpačitý

Jsem z toho letošního Madridu takový rozpačitý. Helmbrechtnic je tu letos víc než kdykoli jindy a kromě nich se tu nebývale rozmnožili žebráci všeho druhu. Jen během dvou hodin posezení u kafe a vína na Plaza de Chueca přišlo ke stolu pět chlapíků, co oficiálně nabízejí papírové kapesníky, ale snaží se vydyndat z člověka buď peníze, nebo aspoň kafe. A vyrojili se tady i černoši, co po vzoru těch barcelonských nabízejí kopie značkových kabelek, mají je složené na dece a permanentně vyhlížejí policajty, aby stihli uchopit šňůry, udělat z výkladní plachty přenositelný báglíček a zmizet.

Asi je to tím dnem. V noci jsem nemohl spát, takže jsem v sedm ráno sbalil fidlátka a šel do Austrias (ano, to místo se opravdu jmenuje Rakušané!) a chtěl udělat pár fotek. Jenže sedmá půl osmá ráno je na zdejší poměry příliš brzy a poznat to dá i slunce. Pořádně vyšlo až v půl deváté a to už jsem byl dost unavený na to, abych zůstal déle.

A navíc ten oběd. Dal jsem si albóndigas de pollo con patatas v oblíbeném bistru za rohem, ale tentokrát to nebyla dobrá volba: kuličky nastavované moukou rozhodně nebyly ani trochu podobné těm poctivým, co při španělských večírcích dělám doma. (No tak sem nelez, hochu, a vař si v Hatích tapas do aleluja.) Fakt divnej den.

Chtěl jsem si trochu zlepšit náladu, a tak jsem se vydal nočním městem, ale je středa a všichni se nejspíš strašně těší na pátek, až to budou moct rozbalit. V pátek se sejdu s Kamilem, takže budu u toho, a těším se na to, že mi Madrid zase ukáže svou přívětivou tvář.

Tak aspoň jedna fotka a nemůže být jiná, když už jsem dnes popíjel vermut. Stejně jako má New York Times Square a Londýn Piccadilly Circus, má i Madrid na Puerta del Sol svou slavnou reklamu. Je na Tio Pepe (strýčka Pepeho), značku sherry vyráběnou v Andalusii, tedy v kolébce tohoto lihovaného vína. Na své původní místo, budovu s číslem 1, byla tato ikonická reklama instalována už v roce 1935, ale po roce 2010 se živě diskutovalo, zda a kde zůstane. Na její podporu se shromáždilo 50 tisíc podpisů a výsledkem bylo, že původní konstrukce byla zmodernizována (místo původních 70 dnes váží 24 tun) a přemístěna proti radnici, která sídlí v nejstarší budově náměstí Real Casa de Correos.

A ještě něco k sherry/vermutu. Jednak je mezi nimi rozdíl (sherry je vyrobené pouze z vína, do vermutu se přidávají pro úpravu chuti byliny a koření) a pravé sherry má svůj původ výhradně ve zmíněné Andalusii (kdeže ty loňské esteponské sněhy jsou!), kde se po staletí vyrábělo v oblasti kolem města Jerez de la Frontera a podle něho se mu taky říkalo jerez (nebo dnes xerez). Díky tamnímu podnebí, půdě a přidávaným kvasinkám získává víno zvláštní chuť. Za to, že se sherry stalo národním nápojem Angličanů, může původně pirát a později šlechtic Francis Drake, který v roce 1587 vypálil v Cádizu španělskou královskou flotilu a odvezl odtud 2900 sudů s jerezem. A protože Angličanům zachutnalo, začali ho vyrábět, samozřejmě po svém a kromě Anglie také na Kypru a na Maltě. Oblíbené pochopitelně zůstalo i ve Španělsku a neobejdou se bez něj některé tradiční pokrmy, skleničku sherry je třeba přidat například do pálivé omáčky na patatas bravas. To mám sice vyzkoušeno, ale jsem si zcela jist, že to, co tam přidávám doma, jerez nebude.

tio_pepe

Možná o tom Chleboun blognul i tady:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Solve : *
24 − 10 =