Dnešní menu

Dnes jsem se konečně dostal k tomu, abych dělal to, kvůli čemu jsem se do Madridu vydal – psal jsem. Několik hodin strávených venku u stolku příjemné kavárny s velmi milou obsluhou (byť s podivným přízvukem, takže jsme se s tím Peruáncem dorozumívali, jak to šlo) mi ještě víc zpříjemnilo denní menu a závěrečný účet. Za cenu víc než neopakovatelnou (rozhodně ne v Praze) jsem měl tři chody:

Nejprve smažená rýže neboli arroz chaufa (vypadá to jako rizoto, což je pravda, ale rýže byla opravdu smažená, v jídle byla směsice všeho možného, a navíc to bylo ochucené opravdu velmi unikátně)…

… potom pečené kuře neboli pollo al horno ochucené decentně, ale udělané tak akorát…

… a nakonec španělský dezert s názvem arroz con leche (ano, hádáte správně, zase rýže; ve své podstatě se jedná o rýžovou kaši, jen zředěnou, vychlazenou a navrchu posypanou skořicí).

A to jsem z nich ještě v ceně, aniž bych dyndal příliš, vymámil skleničku červeného. A už jsem jim slíbil, že jsem byl spokojen a zítra přijdu zase. (Mám to takřka za rohem, je tu výhled na jednu z nejrušnějších ulic v Madridu Calle de Fuencarral – tam dokonce bydlím – a docela dobře se tam píše.)

Možná o tom Chleboun blognul i tady:

• Gulášek
• Zjištění
• Campeones
• Poprask ve čtvrti červených luceren
• Na místě
• Dnešní menu
• Si snad dělaj srandu, ne?
• Madrid rozpačitý
• Casa Maravillas
• Kyselé kiwi