Tour de Madrid

Kamil mi slíbil ukázat Madrid tak, jak ho nezažiju v žádných průvodcích. Tož, ogaři, sice jsem dorazil až posledním metrem, ale to bylo něco! Vešli jsme do taverny mezi Puera del Sol a objednali si pivo a víno. Za chvíli před námi přistály dva talířky s tapas (to první je jednohubka s kusem tuňáka, to druhé šunka serrano s výborným sýrem). Když jsme objednávku zopakovali, číšník na bar postavil talířek oliv.

jednohubka_tunak

sunka_syr

olivy

Pak jsme se stavili v El Corte Inglés, velkém obchodním domě, který v 9. patře skrývá zónu pro gurmány. Tolik druhů nejrůznějších laskomin jsem v životě nevyděl. Jen oliv co tam měli, ale také čokolády, těstoviny, šunky, sýry, prostě cokoli, co si umíte představit, jen to všechno vynásobte několika desítkami druhů, vůní a chutí.

Skrze prosklené stěny je odtud západní část Madridu jako na dlani: je odtud vidět Gran Vía, rozlehlý Palácio Réal i Plaza de Espaňa.

To nejlepší ale mělo teprve přijít. Po krátké cestě klikatými uličkami jsme zapadli do hospody, kterou provozují dva bratři z Asturie. Před podnikem se tísnila asi dvacítka lidí a uvnitř byla hlava na hlavě. Mezi lidmi se čas od času protáhla servírka a z tácu nabízela jednohubky. Všechno to neskutečně bzučelo a hlučelo, všichni neustále objednávali, jeden z majitelů vítal u dveří a druhý spolu s dalšími lidmi obsluhoval. Tu a tam je napomenul (co napomenul, vynadal jim), aby kmitali ještě víc a rychleji a že host nemůže čekat. Byl to neskutečný mumraj. Za denního světla bych se zdráhal do takové hospody vkročit (takže bych například nezjistil, že tu mají fotografie s fotbalisty místního Realu, kteří sem chodí slavit). Jídlo se tu podává syrově a zemitě, ale připravené je s láskou k hostům. A pije se tu cidre, jablečné víno vyráběné kvašením jablečného moštu. Má všehovšudy asi kolem 6 procent alkoholu a je to takový mírně nahořklý nápoj, ale s jeho konzumací jsou spojeny rituály: za prvé se nalévá z výšky (barman chytí sklenici do jedné ruky, druhou zvedne nad hlavu a cidre plynulým proudem nalévá), za druhé se při pití vždycky na dně trochu cidre nechá a vylije.

A než jsme se nadáli, podal nám Ramon, hospodský od srdce, vepřové koleno připravené na asturijský způsob. Jemné a neskutečně pečlivě připravené jídlo, jehož bylo tolik, že jsme ho ve dvou nedokázali sníst.

koleno

Ve třetím podniku jsme si vlastně dali jen šlaftrunk, i když jsme tam strávili asi tři hodiny. A protože se Kamil zná snad s celým Madridem, a zejména s obsluhou těch taveren, potřásl jsem si rukou a políbil jsem se dnes večer s tolika lidma, jako bych měl mít nadosmrti vystaráno.

Možná o tom Chleboun blognul i tady:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Solve : *
22 + 7 =