Včera pozdě večer běžel na jednom ze čtyř programů České televize, tedy televize několika chlapíků, a nikoli naší, z nichž minimálně dva jsou úplně zbytečné, nějaký pořad. Daniela Drtinová (nepotkal jsem ji kdysi v Parlamentu – sic! – jako parlamentní zpravodajku?) v něm zpovídala nějakého odborníka na fotbal (což je v této buřtové zemi bratru každý druhý) a oba se svorně pohoršovali nad tím, že několik fotbalových reprezentantů zahánělo smutek po sobotní prohrané bitvě (tak o zápasu s Německem mluvili všichni, kdo si mysleli, že k tématu mají co říct, ačkoli nesmyslně plkali) divočejším mejdanem a laškováním s poběhlicemi. Celý tým za to dostal pokutu jeden milion a trenérovi je z toho smutno natolik, že zvažoval rezignaci. Je jistě pěkné být loutkou božího bojovníka v rukou národa, který si u sportovních přenosů pravidelně vyvaluje své pivní pupíčky a od nároďáku požaduje, aby se choval jako skupina světců na výletě po církevních památkách.
