Jdou po mně, jdou

Je mi trapně, že se musím opakovat. Letos už mi v datové schránce přistálo pět platebních výměrů za „opožděné tvrzení daně“, tedy za pozdě odeslané daňové přiznání k řádně, včas a v plné výši zaplaceným daním z přidané hodnoty, darovací, z nemovitosti, z příjmů fyzických osob vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně a z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků (ročně to sakumprásk dělá přibližně půl milionu, vy detailisti). U konce celého daňového portfolia ještě zdaleka nejsme, a tak v příštích několika kvartálech mohu zcela jistě očekávat také pokutu za opožděné tvrzení daně silniční a daně z příjmů právnických osob, a protože finanční úřad pracuje pomalu, leč zjevně soustavně, a vytahuje ze skříně tu mladší a onde zase hodně staré kostlivce, může se celé kolečko po čase roztočit nanovo. Že bych byl vskutku takový lempl? To věru nikolivěk. Jsem si jistý, že přiznání k posledním daním, za které berňáci vyměřili poslední pokutu (každou ve výši několika desetikorun, leč minimální výše je pět set), jenže na rozdíl od jiných CEO, oplývajících armádami lepých sekretářek, nemohu stát ve frontách na poště kvůli doporučeným dopisům, abych měl doklad, že jsem ty papíry poslal. Často jednoduše proto, že ve čtyři hodiny ráno, kdy obvykle končím s prací a jdu spát, je nejbližší otevřená pošta vzdálená asi 50 kilometrů, ale to už nejsem schopen ani vyslovit své vlastní jméno, natož sednout do vozu a vychutnat si ten požitek zavézt obálku s dvěma až čtyřmi stránkami úřednici za přepážkou, aby mě obdarovala nanebevykoupením.

Nejsem nikterak paranoidní a ani mě nenapadne myslet si, že tahle věc nějak souvisí s tím, že jsem si v několika článcích z poslední doby dovolil psát proti vrchnosti. Ale stejně tak jako je mi trapně, že se musím s tématem donekonečna opakovat, je mi trapně, když slyším předsedu vlády Petra Nečase honit si pravicové triko o tom, jak jeho vláda podporuje podnikání. Dětem už jsem vysvětlil, že nic na světě netrvá věčně a to, že teď zrovna máme dům, nemusí nic znamenat. Takový dům, to totiž není díra v zemi.

Pořád jsem ale ještě v plusu, protože jsem si letos pod vlivem takové buzerace snížil plat na minimum, takže český státní rozpočet přichází o desítky tisíc na sociálním pojištění. Příští týden jedu nakupovat do Německa, výrazně omezuji svoje aktivity a minimálně jedné daně (cca 20 tisíc ročně) se v nejbližších měsících hodlám úplně zbavit. Pevně věřím, že totéž udělá aspoň pár dalších lidí, kteří vědí, že stát hraje s malými podnikateli hru, již ale přičiněním několika blbečků (ajta, vám chybí daňové přiznání za rok 2006!) právě odchýlil mimo pravidla, takže soupeře pomalu přestává ta kratochvíle bavit.

P. S.: To, že je tenhle příspěvek v rubrice Dobře naladěn, není ukliknutím.

Možná o tom Chleboun blognul i tady:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Solve : *
36 ⁄ 12 =