(Ka)berňáci
Dnešní den jsem začal asi 20minutovým telefonickým rozhovorem s vedoucí vyměřovacího referátu na finančním úřadu. Zajímalo mě, jestli si myslí, že napařit pokutu poctivě se živící malé firmě je opravdu to, o co stojí. Ujistila mě, že nikoliv, ale údajně nemůže nic dělat. A řekla mi, že nic dělat nemůžu ani já – nezbývá mi, než nesmyslnou pokutu za pozdní odevzdání bumážky s výpočtem daňové povinnosti zaplatit. Když jsem naléhal, že firmu zruším, takže na mě klidně můžou poslat exekutora, a dokonce jsem jí nabídl, že jí přinesu klíče od kanceláře, abych celý proces urychlil, vzpomněla si, že mám možnost podat žádost o odklad platby, ale za to je třeba zaplatit. Dokonce blábolila něco o tom, že je třeba zaplatit za jakékoli odvolání, které v této věci podám.
S tím jejím nesouhlasem s daňovým řádem se to má tak, že ona ani spousta dalších finančních mafiánů nejsou spokojeni, nikdo z nich však dosud nezvednul zadek a neudělal něco pro to, aby mohli být spokojeni aspoň částečně. Chvíli jsem jí vysvětloval, že ona sedí na své židli právě díky takovým, kteří daně platí, a pokud je jejím cílem nás buzerovat (opravdu jsem se přenesl do takového lingvistického paradigmatu), brzy už své židle mít nebudou. Nabádal jsem ji, že když se systémem nesouhlasí, a musí být tedy hrozné pro něj pracovat, měla by jít dělat jinam, ale zjevně se jí nechtělo ven z teplé kanceláře (venku bylo kolem nuly a vůbec – budou Vánoce).
Povídali jsme si také o proklientském přístupu, který finanční úřad lživě slibuje už v úvodním IVR hlasovém robotu (ještě než si člověk pohovoří s roboty živými) – klasické „naši operátoři právě vyřizují dotazy klientů, kteří se dovolali před vámi“ mě nadzvedávalo mandle podobně jako „hovor je v rámci zvyšování služeb monitorován“. Vysvětloval jsem jí, že elementární slušnost a snaha poskytovat služby není o perzekuci, ale o zvednutí telefonu nebo poslání e-mailu s jednoduchou připomínkou (mimochodem, sociálka upomíná, když někdo zapomene poslat pravidelné hlášení o vyměřovacích základech a jiných nesmyslech). Jenže málo lidí, hodně práce – no znáte to. Proč by prostě úředníci pracovali nad rámec zákona a jinak než jen v mezích svých platů a zaměstnaneckých benefitů? Postupujeme podle zákona a bla bla bla…
Ano, vše je podle zákona. Jsem připraven podle zákona postupovat dál a klidně si kvůli dvěmaapůltisícům nechám vrtat koleno. Napsal jsem žádost o prominutí pokuty na předsedu vlády, ministra financí, ombudsmana a NERV.
Nedávno jsem vyhrál jedno docela velké výběrové řízení. Po mnoha letech konečně někdo ocenil mou hodnotu. Práce mám tudíž nad hlavu, v porovnání s rozpočtem té zakázky je výše pokuty malichernost, ale přesto se místo práce zabývám nesmysly. Jenže pořád jde o to, kdo s koho. Mám sice málo munice, mušku mi upilovali a jsem smrtelně raněn, ale tenhle boj vzdát nechci.
