Dopis do Ery
Vážená paní Slavíková, vážený pane Kováři,
zajímalo by mě, nakolik je ve Vaší bance běžné, že když klient přijde zrušit účet, na který si pouze ukládá peníze, protože jste začali za jeho vedení účtovat pro něj nesmyslných 69 korun měsíčně, a své důvody sdělí bankéři, osoba za přepážkou se ani nenamáhá s tím, aby ho informovala o poplatku, který bude banka účtovat za změnu inkasního účtu ke kreditní kartě. Abyste tomu rozuměli – kdybych býval věděl, že za takový úkon zaplatím 200 korun, zrušil bych i kreditku, kterou téměř nepoužívám a vlastně bych se bez ní úplně obešel. Jistě, můžete všichni donekonečna argumentovat tím, že onen 200korunový poplatek je uveden v ceníku a ten bych měl znát. Zároveň bych měl znát obchodní podmínky všeobecné, méně obecné a pak také ty konkrétní. Nemůžu se ale zbavit dojmu, že mlčení o poplatku v situaci, kdy zjevně nejsem spokojen s cenovou politikou, je jen snaha vydělat stůj co stůj neboli děj se co děj.
Zeptal jsem se na tento případ nejen dotyčného bankéře, ale následně i jeho nadřízené a bylo mi řečeno, že „zmíněné jednání není běžnou praxí pobočky“. Takže to vypadá, že jsem měl prostě smůlu na člověka. Rozhodně ale vím, že s díky odmítnu nabídku na získání 300 korun jako odměny za doporučení Vaší banky, která by mi poplatek za provedenou změnu kompenzovala.
Že pobočka po mém patrně ne příliš příjemném telefonátu přestala brát telefony z mého čísla, považuji za dětinský rozmar a můžu se nad ním pozastavit s toliko úsměvným připodotknutím.
Je-li mých 200 korun pro Vaši banku existenční nutností, a věřím, že s takovou politikou brzy bude, pak říkám upřímně a poněkud sarkasticky – užijte si je ve zdraví a v očekávání podnikatelského úspěchu!
S úctou
…
