Si snad dělaj srandu, ne?
(aneb Tajemství tapas – tak trochu – odhaleno)
Ta španělská pohostinnost je tak ukrutně dvojsečná, až to dojímá. Sedím v Calle Cádiz, když už jsme letos v létě nezvládli do Cádizu zajet a nečekaně jsme si střihli dvakrát Gibraltar a dvakrát Rondu, kde jsou taberny a kavárny namačkané jedna na druhou, až jeden vůbec nepozná, kde končí jedna a začíná druhá, kousek od podniku, kde jsem si loni dával jednu ze snídaní, konkrétně tedy v čemsi se jménem Cocotito, a objednal jsem si víno. Jelikož mě podle výslovnosti a urputné snahy objednat si španělsky odhalili jako cizince, ani jsem nečekal, že bych k tomu mohl něco dostat. Ale překvapili, leč nadvakrát. Za chvíli už si to ke mně taková dobře pěstěná jistě velmi temperamentní servírka šine s mističkou. Ale radost byla předčasná: mně, vyhlášenému kulináři a majiteli tapasového know-how přinesla misku bramborových čipsů. Ono by to nemuselo být zase nic tak zásadně nevkusného, občas se tu patatas fritas prodávají jako specialita, ale tohle rozhodně v olivovém oleji není a obávám se, že jako tapa je to poněkud odporné. Když jsme loni byli s Kamilem (který se letos jaksi neúčastní, protože ve stejném termínu jako já do Madridu odjel na Moravu) a jeho kamarádkou z taverny Belesar na Las Huertas za rohem v jiné hospodě a majitel nám tam přinesl nějaké krekry a podobné křupinky od přirozenosti, ta kamarádka se ho jízlivě zeptala, jestli nemá něco jiného než to zobání pro papoušky. (Samozřejmě měl, to by bylo, aby neměl!) A tohle je v bleděmodrém podobné.
No, chvíli jsem se na to díval, a když jsem se rozpil, začal jsem to i jíst…
Když jsem se po první sklence začal pohoršovat, proč jiná ještě pěstěnější nadháněčka přesvědčuje kolemjdoucí, aby zašli na caňu nebo vibrio de vino a i ona sama uznala, že není úplně fér, že na mě zapomněli, přispěchal číšník, aby mi dolil. Zeptal se, jestli chci ještě patatas, ale s díky jsem odmítl a vyžádal si cokoli jiného, třeba něco tak ordinérního jako olivy. Ale nemají je. Jako aperitivo tu jsou prostě jen solo patatas. Když slyšel, že si nechám zajít chuť, dolil mi standardní míru ještě asi čtvrtdeckou. Takže miska patatas je tady asi tolik co pár kapek vína.
