Šabat
Každý týden v pátek začíná Tel Aviv utichat, spousta obchodů a občerstvoven, jindy otevřených dlouho do noci, nebo dokonce nonstop, se zavře a ulice se vylidní. Sedmý den v týdnu totiž židé věnují odpočinku a dodržují ho takřka bezvýhradně. Nejezdí ani autobusy a do ortodoxních částí není radno jezdit autem. Den klidu končí až v sobotu po setmění a to začíná svátek konzumu.
Co lidé v Tel Avivu o šabatu dělají? Část potkáte v parku Hayarkon, 380 hektarů velkém zeleném území podél řeky Yarkon, kde je možné najít vše, co běžný obyvatel města potřebuje k zábavě: umělá jezera, botanickou u zoologickou zahradu, nepřeberné množství sportovišť a hlavně množství travnatých ploch na piknikování. Tam, kde řeka ústí do Středozemního moře, je starý telavivský přístav, kde je nespočet kaváren, barů a klubů. Tady se soustředí většina z ostatních. Ve městě v tu chvíli nebývá snad skoro nikdo.
Já jsem v Hayarkonu potkal pána trůnícího na elektrickém vozítku; vezl si s sebou psa a několik tašek s kdovíčím. Zastavil mě a chtěl se se mnou bavit o fotografování. Nabízel peníze za to, že mu udělám pár fotek. O jaké by se mělo jednat, k tomu jsme se nedostali, protože jsem odmítl s tím, že peníze nepotřebuju a že fotím jenom jako turista, pro zábavu. Zeptal se mě, jakého jsem vyznání, a když jsem řekl, že ateista, svěřil mi jedno moudro: atetista nikdy nemůže pochopit, jak je to s bohem. V tom měl pochopitelně pravdu. A pak mi dal ještě jednu otázku. Vyjmenoval čtyři hudební nástroje a zeptal se na pořadí oblíbenosti. Marně jsem ale poté, co jsem vyjmenoval kytaru, flétnu, piano a housle, čekal na nějaké rozuzlení nebo proroctví. Ostatně tohle pořadí už u mě stejně nějakou dobu bere za své.
