Poslední varování před bitvou
Vážení,
22. dubna, tedy zhruba před třemi týdny, jsem Vám poslal e-mail, v němž jsem vyjádřil svou nespokojenost se situací, do níž jsem se nedostal – dle mého názoru – vlastní vinou.
Kromě dopisu z minulého týdne, který přišel klasickou poštou 14 dní poté a v němž mě pracovníci oddělení stížností a kontroly informují o tom, že celou věc opětovně prošetřujete, jsem od Vaší společnosti nedočkal žádné komunikační iniciativy. Chtěl-li jsem získat nějaké informace, musel jsem znovu a znovu telefonovat a dotazovat se, a to i v případě vymahatelské firmy a právního zástupce, na něž jsem se obrátil se žádostí o nastavení splátek a poté se žádostí o strpení, dokud věc podruhé neprošetříte; nikomu jsem nestál za odpověď. Tato zkušenost mě utvrzuje v tom, že kdyby Vaše firma komunikovala tak, jak jsem od ní jako dnes už bývalý zákazník očekával, nikdy bych nedlužil směšných 800 korun, které narostly na téměř desetinásobek.
Chápu, že možná chci příliš, požaduji-li po lidech, kterých se každodenní starosti obyčejných klientů netýkají, soudnost a vstřícnost. Chápu, že pro Vás je 8 tisíc korun marginální záležitost. Nerozumím ale tomu, proč Vám nezáleží na tom, abyste se chovali tak, jak je běžné mezi slušnými lidmi. Uvědomte si prosím, že tím, že nemám dosud žádné vyjádření a nikdo se mnou nekomunikuje, vystavuji se riziku exekuce.
Pokud Vám Vaše domnělé úspěchy dovolují žít v blažené přezíravosti a ignoranci zákazníků, považuji to za nabubřelost. Je-li arogance firemní politikou Kooperativy i všech jejích spolupracujících subjektů, bude mi ctí, budu-li moci o Vašich praktikách informovat veřejnost prostřednictvím médií.
Protože v současné době zpracovávám materiály pro některé časopisy a deníky a sám připravuji internetovou stránku, na níž budu o zkušenostech s Vámi informovat čtenáře, a protože jako člověk pracující v minulosti v médiích ctím nestrannost a vyváženost, rád bych Vám dal v článcích, které se připravují, prostor k vyjádření. Jistě ale uznáte, že čekat na odpovědi v rigorózním a nevěcném stylu 14 a více dní není možné. Proto bych uvítal, kdybyste mi poslali kontakt na někoho, kdo je schopen komunikovat, ovládá psaní e-mailů alespoň podle návodu (jsem schopen ho zaslat) a v případě, že je potřeba, zvedne sluchátko telefonu a zavolá.
Omlouvám se, že místy nedodržuji socialistický styl dopisu a soudružskou terminologii, většinu svého života jsem prožil v době, na jejímž počátku se zdálo, že čestnost a úcta k druhým nebudou prázdnými slovy.
S úctou
Možná tím výtvorem nedokazuju ani tak to, jak břitkým perem vládnu, jako spíš jaký jsem ufňukaný trotl. Tak ať. Aspoň soudruzi z Kooperativy, co dosud četli jen sebrané spisy Aloise Grebeníčka, neuhnijou v nudě.
