V březnu si u nás objednala korektury webových stránek firma Abasto, velkoobchodník s potravinami, který podle všeho nebude zase až tak skomírat na hranici přežití. Ověřit to ale nejde, protože už dva roky nezveřejnila povinné údaje o hospodaření v obchodním rejstříku. Koncem září, přes čtyři měsíce po splatnosti faktury na 3 648 Kč (včetně DPH), jsem si dovolil napsat člověku (příjmením O.), který korekturu objednával, e-mail s velmi slušným, až dozadkulezoucí prosbou o úhradu. Vrátil se automatický mail, že ten pán už ve firmě nepracuje, ale moje zpráva byla přeposlaná na kolegyni K. V pořádku, řekl jsem si, chvíli potrvá, než se paní zorientuje, a pak jistě zaplatí. Dal jsem jim celý měsíc a potom poslal e-mail s věcnou a slušnou urgencí znovu. A nic. Naštěstí v automatickém mailu přišlo telefonní číslo na onu kolegyni, která se podle všeho věnuje ve firmě marketingu. Pan majitel prý odmítl fakturu uhradit, protože práci zadával p. O., který už ve společnosti Abasto (schválně neskloňuju, ať nemají roboti práci) nepracuje. Řekl jsem jí, o co se jednalo, že se vše jistě vysvětlí a tak dále a tak dále. Skončilo to tím, že mi slíbila dát číslo na pana O., abych se domluvil s ním (!), ale ještě než to stihla udělat, zavěsila, protože měla dobrý čich a cítila, jak na druhé straně brunátním, když říkám, že se jedná o závazek firmy Abasto, nikoli o závazek pana O. Tak jsem zavolal ještě jednou (čekal jsem, že to nevezme, ale vzala) a vyslechl si, že se ty texty nikde nepoužily, takže není důvod platit. Zeptala se ještě, na koho chci telefon, když ne na pana O., a když jsem logicky toužil po majiteli, řekla, že na něj číslo dát nemůže. Předpokládal jsem, že číslo uklízečky by mi bylo na nic, takže jsme tentokrát zavěsili oba takřka současně a já se šel podívat na jejich web, jak to s těmi texty je. A co myslíte? Mají je tam, tedy některé, ale zato doslova a včetně zapracovaných oprav, kterých tenkrát bylo požehnaně. Jsou-li schopni lidé kvůli třem tisícovkám takhle lhát, co jsou schopni udělat za větší prachy?
Možná o tom Chleboun blognul i tady:
