Hrůza hrůzoucí!
Tomu se nedá říct jinak, než že nás pálilo dobré bydlo, ale taky že stařeček vybíral, až přebral. Snad až na jedinou výjimku, hnusný a křivolaký hotel na pařížském Montmartru, kde se stěny sbíhaly v bodě vzdáleném jen zhruba deset metrů a kde bylo třeba se při pohybu držet stěn, aby jeden nesjel do skříně (ale fakt!), a který byl přitom tak sprostě drahý, jsme dosud vždycky bydleli poměrně luxusně, i když ubytování nikdy netvoří velkou část rozpočtu – já holt raději noci nějak přetrpím a o to víc si užiju přes den, když jsem schopen to vnímat. Ale hotel Prinzregent je adeptem na to, aby to všechno trumfnul.
Až dosud jsme dvě noci bydleli jen kousek od Kurfürstendammu, ostatně jako vždycky. Loni se mi ale bůhvíproč líbilo v Schönebergu, a tak jsme letos udělali pořádnou pitomost a rezervovali hotely dva. Dnes jsme se po téměř padesáti kilometrech, které jsem strávil v nepříliš pohodlném sedle půjčeného kola (navíc jsem spálený víc než po deseti dnech v Andalusii), přesunuli právě sem. A to jsme prosím vůbec nemuseli, z Charlottenburgu je to do Schönebergu jen dva kilometry a na kole se sem dá dojet během chvilky – a je to moc příjemný zážitek. Jenže jsme se tak trochu nemohli rozhodnout a máme rádi snídaně, a co kdyby náhodou… Zkrátka půl hodiny před odchodem recepčního jsme dorazili k princi regentovi, což bylo štěstí, protože jinak bychom nebydleli vůbec, a ubytovali se v hotelu bez výrazu, vhodného akorát tak pro obchodní cestující na cestě do Číny. Web zjevně snese všechno a tři hvězdičky, které má hotel nad vchodem, mu patrně přidělil Rákosníček. Budova stojí asi pět metrů od berlínského okruhu, takže ještě před druhou utichá provoz jen velmi pomalu, v pokoji je vedro jako v ostravských hutích, protože pekelný hluk je tady už při zavřeném okně, takže o čerstvém luftu si můžeme nechat jenom zdát, pokud usneme, a když ještě před půl hodinou přejeli na silnici kočku, rozhodně se v tom vřískotu spát nedalo, dokud neprojela ještě další čtyři auta a jeden kamion, který dílo konečně dokonal a osud kočičky zpečetil.
Pravda, za přejeté zviřátko hotel nemůže, za nabízení něčeho, čím není, ale zcela určitě ano. Jediné, co by to mohlo ještě aspoň trochu vylepšit, jsou snídaně, ale po tom, co jsem viděl restauraci, která po odchodu recepčního zůstala včetně tří druhů müsli volně přístupná, jsem přesvědčený, že ani snídaní to nijak nevyžehlí. Už se těším, až se tam potkáme s ostatními mátohami.
Jen jeden dílčí, opravdu nepatrně drobný úspěch jsem tady zaznamenal: jelikož mi recepční nepředal heslo k wifině a z nepochopitelného důvodu ho nenapsali ani na lísteček v pokoji a suší si ho pro sebe, vydal jsem se po setmění na obhlídku rovněž volně přístupné recepce. Po chvíli hledání jsem našel nejen zmíněnou jídelnu, ale za pultem se zvonkem, co tu v noci nikoho nepřivolá, i sadu lístečků s vytouženou alfa(numerickou) kombinací.
