Schöneberg je schön
Berlín není jen Charlottenburg a přilehlý Ku’damm a soboty jsou příznačné nejen tím, že se všichni Berlíňané a Berlíňanky rozběhnou do zdejších obchodů (zejména řetězců, které známe i u nás), ale také tím, že se gourmeti scházejí na schöneberském náměstí Winterfeldt Platz na velké tržnici, kde lze sehnat nejen všemožné ručně vyráběné předměty a parádnické cetky, ale především nejrůznější ingredience, které se hodí v kuchyni: od koření přes ovoce a zeleninu, maso včetně rybího, med, marmeládu, ale také třeba houby (viděli jsme lišky a hřiby). Někteří trhovci se navzájem překřikují, s přibývajícím odpolednem nabízejí slevy a davy procházejí mezi více a méně improvizovanými stánky všemi směry. Dá se tu i najíst – já jsem zvolil tradiční berlínskou specialitu currywurst, tedy opečený buřt posypaný pořádným nánosem karí a zalitý pikantním kečupem.
Když už mě berlínský vítr zavál do Schönebergu, jedné z mnoha zdejších čtvrtí, neodpustil jsem si, abych vynechal návštěvu náměstí Johna Fitzgeralda Kennedyho. To náměstí by patrně až na to, že se tu právě dnes odehrával opravdu velkolepý, a tedy zaznamenáníhodný bleší trh, nebylo ničím zvláštní a patrně by se ani nejmenovalo tak, jak se jmenuje, kdyby ve velké budově místní radnice s věží 26. června 1963 neprohlásil americký prezident památnou větu Ich bin ein Berliner.
Odměnou za zhruba dvouapůlhodinovou pouť směrem k náměstí Císaře Viléma a potom až k sídlu schöneberských radních mi byl pohled na ulice lemované všelijakými kavárnami, bary, exotickými restauracemi (italské, vietnamské a indické nevyjímaje). Možná že až příště přijedu do Berlína, chci bydlet právě v Schönebergu…
Pro pěší cestu do jižní čtvrti Berlína jsme zvolili trasu na začátek Kurfürstendammu, k protestantskému Pamětnímu kostelu již zmíněného císaře Viléma (Kaiser-Wilhelm-Gedächtniskirche) a odtud dále k věhlasnému obchodnímu domu KaDeWe (Kaufhaus des Westens; v horním patře, kde jsou restaurace, má návštěvník kus Berlína jako na dlani a skleněným průhledem může koukat na modrou oblohu), největší stavbě svého druhu v kontinentální Evropě.
Společníky nám při cestě po Ku’dammu dělali flašinetáři odění do starých oděvů, kteří tu měli svůj průvod. Jejich počet jsme odhadli na víc než stovku. Občas hráli jeden přes druhého a za asistence policie brázdili bulvár takřka neohroženě.
