Galimatyáš

Nákup licencí k užívání fontů je proces vskutku pomatený. Nejenže jde o něco velmi virtuálního (soubor s jedním řezem má kolem 60 kB dat, ale nekupuje se ani ten, nýbrž stejně jako v případě softwaru právo nainstalovat ho do počítače a používat ho na papírových a v elektronických dokumentech), ale také o záležitost dost komplikovanou na přemýšlení uživatele. Licence totiž mají mnoho podob – buď se písma instalují na počítače v jednom místě (resp. v jednom městě – licence Single Site), nebo na několika různých místech (či dokonce státech – licence Multi Site), ke standardnímu užívání (v PDF se musí rozrastrovat do bitmapy nebo zaheslovat – licence Print & Preview) nebo v rozšířené licenci s možností vkládat písma do PDF a šířit je dál – a to buď v rámci firmy (licence Editable & Embedding interní), nebo mimo ni (Editable & Embedding komerční). A pak taky záleží na tom, kolik dokumentů ročně firma vytvoří. Minimální počet licencí je pět. Jak je to s notebooky, které jak známo rády mění působiště, se radši ani neptám. No, pěkné.

Možná o tom Chleboun blognul i tady:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Solve : *
5 × 12 =