Poslední dobou mně velmi lezou na nervy takové ty otravné a upovídané automaty, které se ozvou po zavolání na infolinku. Mají je skoro všichni, kdo na téhle planetě něco znamenají. Stává se pravidlem, že tam, kde hovor platí (aspoň částečně) zákazník, automat se mu hned na začátku snaží sdělit nejúžasnější tipy na ještě úžasnější služby. A pak začne putování po rozcestníku… Chcete-li něco, stiskněte jedničku. Chcete-li něco jiného, stiskněte dvojku. Položka, kterou volající vyžaduje nejčastěji, se krčí většinou až někde ke konci nabídky. Tím ale očistec nekončí. Někde jsou dokonce takoví machři, že mají i čtyři úrovně automatického menu, takže máte pocit, že když se dostanete k operátorovi, na kterého se já osobně obracím skoro vždy, musí už všechno vědět, když jsem předtím naklikal, že chci pojištění, chci pojištění auta, chci povinné ručení… V tomto slzavém dni jsem zjistil, že ten křížový výslech je jen zbytečná hra kočky s myší. Když se totiž na druhé straně telefonu ozvala operátorka České pojišťovny a suverénně jsem na ni spustil: „Dobrý večer, jistě víte, proč volám, tak půjdu rovnou k věci,“ operátorka nevěděla vůbec nic…
Možná o tom Chleboun blognul i tady:
