Ta událost se mi zdála natolik absurdní, že jsem jí včera v ruchu pracovního dne věnoval minimum pozornosti. Až teď mi pomalu dochází její smysl. Někteří lidé nemusí pro drzost daleko: roste jim před humny. Po několika týdnech hry na mrtvého řemeslníka se ozval tesař. Tedy ozval – poslal esemesku, jestli bych mu neposlal nějaké peníze. To všechno v situaci, kdy mi nebyl schopen ani na rovinu oznámit, že o dokončení pergoly a terasy nemá zájem, kdy museli přijet jiní, aby terasu dokončili, kdy není pergola zastřešená a na terasu nám za deště cákají provazy vody z trčícího svodu, ve fasádě jsou kvůli jeho zbrklosti dvě díry a rozpočet i přes tyto nedodělky téměř dosáhl dohodnuté astronomické výše.
2 Odpovědi na “Blahoslaveni chudí duchem…”