Adventní kalendář LP 2013
Letos jsme adventní kalendáře, pravda, poněkud inspirováni sousedy, pojali netradičně. Děti naznačily, že místo čokolád pochybné kvality by mohli v ponožkách nebo jiných skrýších nacházet postupně dílky nějaké skládačky. J. si za tím účelem už od října shromažďovala pytlíčky od čajů (ne ty s tou sypkou směsí, co se ponoří do hrnku s vodou a nechají se louhovat, ale ty neprůsvitné, do kterých se ty průsvitné balí, než se nandají do krabiček). Měla dokonce představu, že letos chce adventní kalendář otevírat od 1. listopadu a s blížícím se tímto termínem pila podezřele často a téměř výhradně nejrůznější čaje. Nakonec se jí podařilo sehnat pytlíčků, že mohla odpočítávání do Vánoc spustit někdy 14. listopadu. Ale když tam po několika dnech narazila na kandovaný zázvor, měla trochu hrůzu z toho, co ji čeká.
Prvního prosince to vypuklo – a hezky pompézně a pro všechny děti. M. jsme v Německu koupili Lego, kterým jsme ho rozhodně nemohli urazit (dokonce toho prvního řekl, že jsme mu dali pěknej dárek), a holkám jsme tamtéž pořídili nějaké hlavolamy pro děti tuším od jedenácti let. Ukázalo se, že je to bič hlavně pro nás rodiče: pořád jsem měl tradičně dost času a dva dny před začátkem prosince jsem si jen tak z plezíru první z hlavolamů otevřel, abych zjistil, že sestavit ho není vůbec legrace. Přitom zjistit, v jakém pořadí mají být dílky do pytlíčků vloženy, bylo z pochopitelných důvodů docela klíčové.
Zádrhel byl v tom, že k těm hlavolamům nejsou kromě nějakých schematických nákresů s očíslovanými dílky návody. Jeden jsem tu první noc, kterou mi to zabralo, nakonec uspořádal, protože dílky si byly přece jen podobné a já jsem poměrně inteligentní kluk, takže jsem nad ránem odhalil podstatu. Hlavolam pro A. obsahoval ale celou řadu vzájemně podobných částí a schémata byla velmi ledabylá. S hrůzou jsem ten den šel spát po čtvrté hodině ráno – měl jsem uspořádanou asi polovinu dílků a to horší mě čekalo další večer.
Jenže byla sobota a to děti obvykle chodí spát později (navíc dávali Star Dance, při čemž se holky vždycky rozdovádějí). Někdy v jedenáct jsme si k tomu oba sedli, z provizorních kapsiček nadělaných mnou předchozí den jsme dílky z prvního hlavolamu přendali do čajových pytlíčků a jali se rozpoznávat díly hlavolamu druhého.
Povedlo se to takřka dokonale, i když se nám u A. podařilo dva díly přehodit, ale to jsem po zjištění v daný den napravil tím, že jsem je rychle mezi pytlíčky přehodil (naštěstí dostávala pokaždé pár stejných dílků a jeden byl správný).
Letošní advent byl tedy dobrodružstvím hlavně pro rodiče, takže zlatý čokoládičky, ale je pravda, že pro děti má stavění a objevování neskutečné kouzlo.
Hezké Vánoce všem, kdo nejsou tak uhonění jako já! Ti zbylí už musí být mrtví.
