Montmartre v noci
Vidět Paříž a nenavštívit Moulin Rouge, to je jako blahé paměti neprojít v Praze Perlovou ulicí nebo neokusit v Holandsku brko. My navíc bydlíme jen dvě zastávky od stanice metra Blanche, ze které vedou výstupy přímo ke vchodu profláknutého kabaretu. Dlužno ale podotknout, že Moulin Rouge následuje ostatní významné pamětihodnosti Paříže: lidé se tady hromadí jak u vchodu, tak u východu. Budova vcucne lehké zábavy chtivé návštěvníky, aby je po několika desítkách minut vyplivla o pár desítek eur lehčí. A tak to jde pořád dokola celou noc.
Podobně ožívá po desáté hodině večer i celý Boulevard de Clichy, lemovaný jen obchody s turistickými cetkami, jež se pravidelně střídají s dalšími kabarety, nočními kluby, sexshopy a jinými centry gendrové smyslnosti. Na prstech obou rukou bych nenapočítal, kolikrát jsem musel během zhruba desetiminutové cesty slovy „no, merci“ odmítnout naháněče či naháněčky. Nicméně teď už můžu hrdě prohlásit, že jsem opravdu světák.
Poté, co jsem splnil povinnost (ač už jsem v Paříži jednou byl a už tehdy Moulin Rouge viděl), potřetí jsem se vydrápal po schodišti k Sacré Coeur, abych tentokrát v noci viděl město jako na dlani v noci a baziliku osvětlenou.
