Co je to ten government? – 2. část
Dějství první – Czechpoint
Já, beznadějný prosťáček, jsem si ten odstavec vyložil tak, že přijdu na úřad, řeknu, že chci výpis, nahlásím IČO a je vymalováno. Jenže jedna z těch dvou lojziček po mně chtěla jméno. Chvíli jsem předstíral, že jsem František Novák, ale protože mi to nemohla věřit (minule jsem jí nechal pravé jméno i s telefonním číslem), ohradil jsem se, že jakožto k veřejné listině mám zaručený anonymní přístup. Systém zůstal otevřený a lačný poprvé v obci L. tisknout výpis z obchodního rejstříku… Měl jsem dvě možnosti: 1. odejít a nechat paní lojzičku, ať těch 150, které údajně už jenom za otevření rozhraní musí vyžadovat (co se ale stane, když lotr ČEZ vypně proud?), 2. zaplatit a skousnout nahlášení jména a zápis do knihy, odkud už mě nikdo nikdy nevymaže.
A protože paní byla smutná a bránila se, že jim to takhle „říkali na školení“, rozhodl jsem se zavolat na Ministerstvo vnitra…
Dějství druhé – Ministerstvo vnitra ČR
Číslo na ministerstvo mi na úřadě dát nemohli, protože tam asi nevolají tak často, aby ho měli v hlavě, a v jednom počítači měli otevřený systém s Czechpointem a v jednom vystavovali úmrtní list, takže najít ho na internetu nešlo. A tak jsem provolal několik zbytečných korun za spojení s asistentem. Za chvíli už jsem mluvil s ústřednou na ministerstvu. Paní se moc divila, že volám tak pozdě, že v ve čtvrt na pět končí pracovní doba (opravdu všichni, kdo něco vědí, začínají pracovat v 7.45?), ale protože bylo 16.12, chtěl jsem riskovat, že ještě zastihnu někoho, kdo už se pomalu souká do kabátu, a nechal se přepojit. Vzala to nějaká asistentka (představila se tak), a že volám špatně. Musím říct, že mi to přišlo dost zvláštní, aby na telefonní ústředně ministerstva, které o nás ví i to, kdy jsme si naposledy uprdli u oběda, nevěděli, kam mají přepojit občana, když chce informaci. Požádal jsem tedy onu asistentku, aby správné číslo, které svěřila mě, dala laskavě i paní na ústředně, aby příštího hnidopicha odkázala do patřičné kanceláře, ale nechápala, proč by to měla dělat.
Tak nic. Mezitím ale zřejmě pokročil čas, bylo čtvrt a na jiných dvou linkách to nebrala ani asistentka, ani její příslušný ředitel.
Práskl jsem tedy své jméno, transakci jsme dokončili, dostal jsem dvě stránky výpisu, z nichž druhá (za padesát korun) obsahuje jen hlavičku, a s uspokojením, že ušetřím půl dne, jsem odešel.
Tahle vejce jsou opravdu zkažená a já jsem moc zvědav, co mi na tom ministerstvu povědí zítra.
Jedna odpověď na “Co je to ten government? – 2. část”