Co bych dělal
Co bych dělal, kdybych byl šéf země, která se ocitá uprostřed pandemie…
1. Zařídil bych okamžité vytvoření systému elektronického sledování (potenciálních) nakažených a bezodkladného varování jejich kontaktů.
A to ve spolupráci s telekomunikačními operátory, bankami, provozovateli internetových služeb, distributory energií a dalšími shromažďovateli mnoha dat, samozřejmě na dobrovolné bázi a v anonymizované podobě. Provozovatele internetu a telefonní operátory bych zároveň požádal o „prodej myšlenky“ trasování. Že nefunguje Chytrá karanténa nebo jiné způsoby elektronického boje s nákazou, je jasná věc. Neexistence funkčního systému půl roku od jarní fáze a v situaci, kdy dobrovolně předáváme data soukromým korporacím, je trestuhodná nedbalost.
2. Požádal bych kraje a zejména obce, aby pro obsluhu ohrožených skupin a kritické infrastruktury využili místní komunity, třeba vytvářením (třeba i nezdaněných) krátkodobých pracovních úvazků pro ty, kteří nemohou pracovat kvůli zavřeným provozovnám.
To se týká všeho, co je potřeba v daném okamžiku zajistit – hlídání dětí zdravotnického personálu, pomoci ve zdravotnických zařízeních, nemocnicích, psychologické a sociální práce s ohroženými skupinami, přepravy, zásobování apod.
3. Dohodl bych se s e-shopy rozvážejícími potraviny, drogistické zboží a dalších výrobků denní spotřeby na rozšíření distribuční sítě, aby se u diskontů nehromadili senioři ani lidé, kteří jedou jen nakoupit.
Provozovatelé e-shopů zdaleka nepokrývají celou republiku a do spousty malých obcí nedodávají vůbec. Když může stát dotovat dopravu, může si dovolit po určitou dobu spolufinancovat obslužnost i okrajových částí země, třeba dva dny v týdnu.
4. Inicioval bych vznik celoevropského systému boje s pandemií tak, jenž by uměl využívat data mining a chytrou inteligenci při identifikaci nástrojů, které fungují.
Byla by to jedna z mála smysluplných iniciativ, kterou bych Evropě navrhl za dobu členství v EU. Evropa je nejednotná v opatřeních. Není třeba pracovat na tom, aby byla jednotná, ale současné technologické možnosti umožňují v obrovských datech hledat způsoby, které fungují. Celoevropský systém by měl v tomto směru obrovskou výhodu.
5. Nabídl bych zapojení národních vědeckých kapacit do výzkumu vakcíny proti koronaviru a paralelně s tím předjednával s farmaceutickými firmami dodání dostatečného množství dávek hned, jakmile to bude možné.
V zákulisí probíhají houževnatá jednání o dodávkách vakcíny ve chvíli, až budou schválené příslušnými orgány. Česko je v této věci malým pánem, ale možná až příliš se spoléhá na Evropskou unii. Obávám se, že může dojít k tomu, že vakcíny nebudou k dispozici včas nebo v dostatečném množství.
6. Zakázal bych ministru zdravotnictví vystupovat v médiích a pověřil ho, aby aktivoval krizový plán relokace lůžek nemocniční péče a personálu tak, aby byla zdravotnická zařízení schopna přizpůsobit se šíření viru, rovněž za využití těch, kteří mohou a chtějí pomoct.
Vystupování na tiskových konferencích lidské zdraví a životy neochrání. Je potřeba, aby se celá síť zdravotnických zařízení dala do pohybu a stala se živoucím mechanismem, který se bude přizpůsobovat situaci – ať už lokálně, nebo časově. Polní nemocnice jsou fajn (možná hlavně pro PR), ale bez zapojení stávajícího personálu uvnitř existujícího systému fungovat nebudou.
7. Jmenoval bych osobnost s neoddiskutovatelným charismatem a všeobecnou důvěryhodností, která by vysvětlovala všechna vládní opatření a zásady hygieny.
I k instalaci aplikace, která člověka „sleduje“ (což neznamená, že by nezbytně musela), se dají lidé přesvědčit, když vědí, k čemu je to dobré. Nošení roušek a mytí rukou je maličkost, když masy nežijí s pocitem bezradnosti vlády. Jeden anticovidový člověk by měl se svým týmem na starost komunikaci s tradičními médii, správu jasně strukturované a přehledné webové stránky i správu sociálních sítí tak, aby se dostala k maximálnímu počtu lidí.
8. Vytvořil bych mustr pro vyhlašovaná opatření, zákazy a příkazy tak, aby zabíral ideálně jednu stranu formátu A4.
Několikastránkové spisy o tom, co je zrovna nařízeno a zakázáno a na koho se to vztahuje, navíc psané v úředničině, jsou zbytečné, zvlášť když se mění co dva tři dny. Lidé mají rádi přehledná, zkratkovitá hesla a ta by měli dostat i v tomto případě. To ale znamená eliminovat výjimky, které stejně do věci zavádějí zmatek a nahrávají dvojím výkladům.
9. Pověřil bych svého zmocněnce, aby se snažil se o dohodu s médii, veřejnoprávními i soukromými, na zodpovědném chování v době krize spočívajícím v umírněném zobrazování krizových scénářů a nešíření paniky.
Neustálé sledování rekordů a publikování protichůdných názorů kohokoli na cokoli nepřispívá k rozhodnosti a naději. Hledání problémů za každou cenu je neřest, na níž jsou sice média založena, ale všeobecný pesimismus a zmar je cesta do pekel.
10. Nařídil bych okamžité zahájení práce na elektronizaci státní správy tak, aby mohli lidé maximum úkonů vyřídit z domova už teď v době koronakrize.
Lidé, kteří mají tyto věci na starost, nejsou při boji s epidemií potřeba. Můžou se tedy soustředit na to, co mají v popisu práce. V době, kdy část lidí má občanky s čipem, se stejně musí s každou maličkostí na úřad. Zrušit formuláře, a co lze hned, přesunout na internet. Co nelze hned, přesunout tamtéž v horizontu měsíců. Například Estonsko svůj systém nabízí.
11. Snížil bych platy státních úředníků (úředníků, ne vojáků, policistů nebo učitelů) na úroveň, na které byly v době, kdy jsem v zemi přebíral vládu, a zrušil nesystémové podpory typu slevy na jízdném pro důchodce a mladé.
Většina lidí žije v nejistotě, ale úředníci, kterým se ještě zkrátila doba vyhrazená klientům (ač za ně občany často nepovažují), zůstávají na svém. Svět není spravedlivý, ale tohle vážně není fér.
12. V jakémkoli okamžiku bych se snažil vyjít vstříc partnerům v Evropě i ve světě, i kdyby to pro mě mělo znamenat ubytování byť jen jediného uprchlíka u mě doma, nakoupit z vlastních peněz tisíc roušek od tuzemské firmy nebo půjčit vlastní respirátor, pokud by mě o to požádali.
Nikdy totiž nevím, kdy nebudu já potřebovat jejich pomoc. A pokud nemám hroší kůži a jsem schopen po neustálém odmítání jakékoli solidarity natahovat ruku, chtěl bych si být jist, že se budu moci podívat svým partnerům do očí.
13. Požádal bych opozici o spolupráci a o zapojení všech stranických expertů, kteří mají k situaci co říct, a o předložení nápadů, jak situaci řešit.
Všechny politické strany mají experty, ale není jim nasloucháno dostatečně. Politika je neustálý boj, což ale v okamžiku, v jakém se nacházíme, naprosto komplikuje hledání účinných prostředků. Také společná platforma těchto odborníků a jejich nápadů by byla soubojem, ale nechme je souběžně s ostatním pracovat na tom, aby vymysleli to, co bude fungovat.
14. Okamžitě bych zavedl systém bezúročných státních půjček pro lidi v ekonomické nouzi – ohrožené podnikatele, samoživitelky, lidi s nízkými příjmy – s podmínkou začít peníze splácet ve chvíli, kdy budou z nejhoršího venku.
Systém by mohl fungovat podobně jako stipendia např. ve Velké Británii – jakmile tvůj plat dosáhne určité výše, začneš státu splácet. Znamenalo by to obrovskou díru do rozpočtu, ale tu děláme stejně. Stejně tak by to znamenalo obrovské množství vyžírků, kteří by využili všechny skulinky, aby se na půjčkách přiživili, jenže to je jiná kapitola. Drtivá většina lidí, hlavně těch, kteří jsou schopni a ochotni pracovat sami na sebe, považují za svou čest, aby nedlužili a chovali se čestně. Takoví svůj covidový dluh zemi vrátí. Podvodníci stejně využijí jiné skulinky. Systém by ale dal možnost neřešit existenční problémy a nepropadat deziluzi. Zároveň by neuváděl další počty lidí do dluhových pastí.
15. Konečně bych si uvědomil, že pro zemi jsou důležitější lidé, kteří hodnoty vytvářejí, než ti, kteří je jen využívají, a ministra průmyslu a obchodu pověřil okamžitým vytvoření plánu obnovy země po koronaviru založeném na podpoře podnikatelských projektů, živnostníků a rodinných firem apod. a dále inovací, výzkumu a technologií.
Jen tak nás totiž účet za koronavirus bude bolet co nejmíň.
16. Úředníky odpovědné za správu státních i evropských dotací bych pověřil revizí stávajících systémů jejich přidělování, abych si vytvořil polštář na financování opravdu smysluplných projektů, které nakopnou ekonomiku.
Peněz, které jsou doslova vyhazovány oknem, je tolik, že kdyby se podařilo pár těch oken zavřít, mohli bychom se nad plánovaným deficitem usmívat.
17. Pověřil bych všechny ministry vyjma ministra zdravotnictví, kterého by tento úkol čekal později, nastartováním projektu zefektivnění státní správy, který bych chápal jako příležitost.
Znamenalo by to konec mrtvých duší na úřadech, konec zbytečných smluv se zbytečnými poradci, konec nakupování propagačních předmětů ke konci roku, aby se vyčerpal rozpočet a tak dále a tak dále.
