Jak zbohatnout

Nedávno mě ohledně korektur kontaktoval šéfredaktor jednoho z mnoha zbytečných internetových serverů. (Mám pocit, že v ČR je díky obrovské spoustě zbytečností víc šéfredaktorů než lidí, kteří se umí srozumitelně vyjadřovat. Komu potom šéfují?) Přes skřípění mých starých zkažených zubů, které muselo být slyšet až někam k Jadranu, jsem se s ním dohodl na symbolické ceně za korektury krátkých zpráv. Z takových věcí se nebohatne, a pokud my, velcí podnikatelé, vnímáme na svých ošlehaných tvářích alespoň záchvěv nějaké nekomerčnosti, jde nám v takových případech o něco bytostně duchovního, v tomto případě o zvelebování českého jazyka (jenžto vlivem podprůměrných šéfredaktorů, kteří na ještě podprůměrnějších serverech šéfují ještě mnohem více podprůměrnějším redaktorům).

Drápek byl zaseknut, spolupráce se rozběhla, ale šéfredaktor nejmenovaného serveru itbiz.cz, jehož internetová aura naznačuje, že má prsty v lecčem, stupňoval své požadavky. Tu přišla zpráva o pěti normostranách (dohoda zněla na paušál, takže o co vlastně jde, že?), tu požadavek, abychom zprávy redakčně upravovali, hleděli na to, zda jsou vyvážené, stylisticky je upravovali, vraceli je autorům (pokud možno s návodem na to, jak se během pěti minut stát novinářem) a byli redakčními holkami pro všechno. Jenže redigovat takové zprávy, jejichž autory stáhl server zjevně z výkopů plynových potrubí, znamenalo přepisovat je. Ostatně věta „Dvou-jádrové a čtyř-jádrové procesory založené na 65nm jádře Tigerton, kteří úplně nahradí sérii Xeon 7000-Series.“, kterou z plejády jí podobných skvostů namátkou nahmatávám, o těžkém korektorsko-editorském údělu svědčí. Vždyť ti nešťastníci vraceli taková slohová cvičení i poté, co jim byla vrácena, aby je lépe smontovali, a dokonce několikrát! (To fakt neviděli, že to není úplně dobře česky?) Jindy si šéfredaktor v návalu nudy zaprudil, jestli náhodou nemělo být v nějaké zprávě něco tak nebo onak (a to neviděl, jak vypadala původně), nebo jestli jsme náhodou neudělali chybu v něčem, co nikdo nikdy neviděl.

Spolupráce trvala bratru pět dní a byla poctivá, jak jen může péče o intelektuální průjmy být. Naštěstí mě šéfredaktor s jejím ukončením předešel. Korunu všemu ale nasadil tím, že když jsem mu napsal, jak mrzký peníz po něm budu za těch 68 docela dobře k čtivosti poupravených paskvilů chtít, zdálo se mu to moc.

Čekáte-li recept na to, jak zbohatnout, tady je: Založte špatný internetový projekt o něčem, co je právě trochu v kurzu, narvěte tam obsah, který studenti postahují z internetu, za což jim zaplatíte pár fufníků na pívo, abyste tam vzápětí mohli narvat ještě víc nějaké reklamy a Gůglů, nestarejte se o kvalitu, vyjednejte s blbcem (= majitelem největší tuzemské firmy specializované na jazykové konzultace v češtině) dobré podmínky, a až vám pošle fakturu, zeptejte se ho, jestli náhodou nechce nějak moc.

Možná o tom Chleboun blognul i tady:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Solve : *
9 × 17 =