Představa, že druhé kolo tisku firemní brožury neskončí stejným fiaskem jako kolo první, byla natolik lákavá, že úspěšný velkopodnikatel neváhal vstát po šesté ráno, chytit jediný autobus odjíždějící do hlavního města a celé dopoledne zabít posezením v odporné pizzerii s ještě odpornější seschlou moučnou plackou, kterou tady bůhvíproč prodávají jako pizzu, aby mohl zkontrolovat náhledy a dát poslední imprimatur pro to, co už dávno mělo být hotové. A protože se při tom vydařila průmyslová špionáž, mohou zdejší čtenáři nakouknout, jak to vypadá, když se tiskne:
