Jak už víme, vyjet s dítětem za hranice není těžké, horší je přimět livrejované pány na hranicích, aby rodinu pustili do cizích krajů. Pokud děti nejsou zapsané v pasech rodičů, musí mít vlastní doklady, a to i tehdy, když se jedná o pohou formalitu a děti by se do pasu zapsat daly. Od září se to totiž nemůže. Jenže vybavit dítě cestovním dokladem znamená posbírat po domě, banánových krabicích, které s milovníky nostalgie cestují už od kolejí, a šanonech se všelijakými nesmysly rodné listy dětí, rodné listy rodičů a podle některých zdrojů (zjevně špatně informovaných) také oddací list rodičů, to všechno zanést na matriku, která sepíše žádost a tu pošle na matriku krajského úřadu. Krajský nesmysl v budově velké jak pět stodol má 60 dnů (sic!) na to, aby vystavil potvrzení o státním občanství nebohých dětí a poslal ho buď žadateli, nebo na určený úřad. A v kukani, kde vydávají cestovní doklady, mají dalších 30 dní na to, aby vyřídili žádost o dětský pas, který pochopitelně dostanete za dvě odevzdané fotky (je možné fotit půlroční děti s dudlíkem? – při nejbližší příležitosti si tímhle dotazem zkusím někde rýpnout) a nějaký bakšiš na přilepšenou pro byrokraty. Plánujete dovolenou na začátek července? Může být pozdě…
4 Odpovědi na “Breviář cestovatele po Evropě II. aneb Úřední himl hergot…”
Když mi v létě řekla pracovnice za přepážkou, že potřebuje potvrzení o státním občanství dítěte (a já chtěla do měsíce vyjet), řekla jsem jí, že nebudu čekat, až to tam pošlou, na Krajský úřad dojedu sama a odpoledne jí dokument přivezu. „To tam pojedete sama?“ Nevěřícně kroutila hlavou úřednice. „Až do Prahy? A hned zpátky?“ Sjela jsem na Smíchov, nechala si za stovku (?tak nějak) potvrdit, že mám české dítě a šup zpátky k nám na maloměsto. Když jsem vcházela do místní kanceláře, zaslechla jsem: „Představte si, že dneska tu byla nějaká ženská a ta říkala, že si to občanství vyřídí SAMA!“
🙂 Já si ho taky vyřídím sám (ale protože jsem demagog, a ještě navíc bulvární macho, nepsal jsem to, aby to vypadalo tak pěkně tragicky). Ale neuvěřitelný je, co si ti úředníci vymýšlejí za aktivity. A ostatně ne každý je tak průbojný jako my dva. 🙂
Já hlavně nechápu, co to je za blbost, že musíš vyběhávat dítěti české občanství. Ještě jsem vyplňovala nějaký zvláštní formulář, že dítě není Slovák 🙂
4 Odpovědi na “Breviář cestovatele po Evropě II. aneb Úřední himl hergot…”