Testovali jsme nákup v zahraničí: Jeďte taky!
Před několika dny jsme uskutečnili malý pokus a vydali se na cestu za nákupy ze samého středu Čech do Drážďan, abychom zjistili, co je pravdy na tom, že Němec se má – nakupuje za tvrdou měnu, a přitom jeho peněženka zůstává – když ne o poznání, tak alespoň o nějaký ten cent – bachratější.
Německo mělo dlouho pověst země, kde je ve srovnání s Českem výrazně dráž. Němci totiž mají oproti nám zhruba čtyřnásobné platy, když se na to podíváme optikou průměru, takže jejich kupní síla je daleko větší než možnosti našince.
Jenže zatímco ceny v Česku pozvolna, ale vytrvale rostly, dílem kvůli zvyšující se DPH a dílem díky umění obchodníků, v Německu, kde se poslední roky DPH nezvyšovala, se jakž takž držely na podobné úrovni. Takže dnes u nás nakupujeme za ceny, které u spousty zboží přeskočily ceny u sousedů. A z mnoha stran zaznívá, že zatímco my si z obchodů, zejména těch velkých, odnášíme v nákupních taškách jen náhražky potravin, v německých prodejnách jsou ke koupi skutečné.
Co kupovat?
Češi jezdí do Německa (a ostatně i do Polska nebo Rakouska) na nákupy potravin, oblečení, elektroniky, kosmetiky a drogistického zboží. Počítáte správně, už toho zase až tak moc neschází: knihy, nějaké provinciální kompaktní disky a například lokalizovaný software bohužel musíte kupovat u nás.
Nedá se paušálně říct, jaké konkrétní typy zboží, značky nebo modely jsou v Německu levnější. Ale vezměte jed na to, že když už se sem vydáte na nákup a objedete několik obchodů, s největší pravděpodobností narazíte na produkty, které se tu dají sehnat levněji. Německé řetězce mají navlas stejnou cenovou politiku jako ty české: zákazníky lákají na akce, takže něco pořídíte za výrazně nižší cenu v jednom obchodě a něco u konkurence. A také tady je sortiment široký a zahrnuje low-endové zboží (prodávané třeba v Kauflandu pod vlastní značkou K classic, známou i u nás) stejně jako zboží luxusnějšího charakteru. Ale takřka ve všech případech budete mít na výběr z mnohem širší škály.
Široký výběr
Právě široký výběr je to, co dělá nákupy v Německu přitažlivými. Protože pokud jste si v Česku zvykli kupovat zboží spadající do kategorie lahůdek, které si dopřáváte třeba jen ve svátečních chvílích, v zahraničí můžete popustit uzdu chuťovým pohárkům a dopřát si tady kvalitu za mnohem přijatelnější ceny. Příklad? Sterilovaná sušená rajčata v oleji, která v českém Kauflandu stojí přes 60 korun, pořídíte v tom německém za zhruba o pětinu nižší cenu. Před Vánocemi pro vás bude jistě zajímavou informací, že dvousetgramový sáček mandlí nebo lískových oříšků se dá v Aldi, řetězci bohatě roztroušeném po celém Německu (jen v Drážďanech a přilehlé aglomeraci má 15 prodejen), pořídit asi za necelé euro třicet. A jde o skutečné mandle, nikoli o prašný odpad, z něhož tu a tam odpadne jedna zdravá mandle, který se v českých obchodech v akcích prodává za víc než dvacet korun – ovšem v poloviční gramáži.
Jak je to s tou kvalitou?
Jistě, žádné laboratorní testy jsme nedělali (a ani to nebylo naším cílem), takže o pověstné kvalitě německých potravin můžeme podat jen subjektivní zprávy. Ale instantní polévka, která tady vyjde na necelou dvacku, opravdu chutná jako polévka, vývar je silný a obsahuje tolik těstovin, že snadno zapomenete na to, jak se v české variantě perete s rodinou o jedinou pětici nudlí, které ctihodný výrobce do pytlíku blahosklonně vytrousil.
A mohli bychom ve stejně subjektivním duchu pokračovat: těm, kdo mají rádi rajskou polévku, rajskou omáčku nebo třeba kreativně uvařenou omáčku na špagety, přijde za hranicemi vhod zásoba lisovaných rajčat, 500 gramů za 0,35 eura, tedy necelých devět korun.
Trvanlivé zboží
Máte-li možnost jet za nákupy do zahraničí jen občas, budete odkázáni jen na omezené zásoby čerstvého zboží, jako jsou jogurty nebo sýry, ale trvanlivými potravinami se můžete zásobit libovolně a své nákupy tak zefektivnit. K mání jsou tu například vína nejrůznějších chutí, vůní a kvalit – my jsme například francouzské ekologické víno koupili v Aldi bratru za stovku (cca čtyři eura) a za cenu ještě o dost nižší tu koupíte například italské Chianti nebo růžové Côte de Provence.
Zásobit se můžete také nejrůznějšími konzervami – počínaje klasickým tuňákem přes olivy a konče třeba delikatesními italskými omáčkami za dvacku –, luštěninami, rýží… A čím víc toho nakoupíte, tím víc se vám cesta do Němec začne vyplácet bez ohledu na počet ujetých kilometrů.
Ale zboží čerstvému se nevyhýbejte, ať už má podobu vakuovaných řezů, nebo pochoutky ručně nakrájené německou lahůdkářkou: překonáte-li jazykovou bariéru, na cestu domů vám ukrojí z pochutiny, která má svůj výraz a šarm.
Nejen potraviny
Německo je velký trh, němečtí potřebitelé lační a tamní trh poskytuje bezpočet příležitostí pro kdekoho. Kromě obchodů s potravinami to pocítíte i jinde. Třeba v hračkárně v centru Drážďan jsme během dopoledního nákupu narazili asi na dvě desítky nejrůznějších katalogů, které se pro Čechy nevyplatí vydávat, ale Němci, ti jsou o jiném množství. I díky tomu měla hračkárna nejen na skladě, ale dokonce přímo v regálu prakticky kompletní sortiment sad od Playmobilu, nepřeberné množství krabic od Lega, víc než deset různých autodráh a také hračky, které u nás v životě neuvidíte.
A podobně se budete cítit třeba i v prodejně elektroniky (proč se ten drážďanský Electroworld zdá několikrát větší než jakýkoli pražský?) nebo v libovolném obchodě s oděvy. Takový výběr vám české hlavní město nenabídne. A to prosím mají Drážďany oproti Praze necelou polovinu obyvatel!
Pokud jste v Česku zaměřeni na cenu a máte ji v paměti, v Německu se vám vybaví, že leccos je u nás zbytečně předražené.
Dostupnost
Výhodou Drážďan je, že jsou dostupné po dálnici, a nezabloudíte-li na obchvatu kolem Ústí nad Labem, i z téměř dvě stě kilometrů vzdálené Prahy sem dojedete za nějaké dvě hodiny. Taková vzdálenost pochopitelně nákupy prodraží, ale nakoupíte-li v dostatečném množství a zvolíte-li zboží, které tu vyjde o něco levněji, už jen desetiprocentní rozdíl oproti českým cenám se při najetí 150 kilometrů srovná při šestitisícové útratě. To není nic tragického.
Že to zjistila spousta Čechů, odhalíte záhy: nejenže budete při vjezdu do některého z parkovišť podél příznačně pojmenované Prager Strasse potkávat auta s pražskými poznávacími značkami, ale při korzování mezi jednotlivými nákupními centry narazíte na houfy česky hovořících turistů s nákupními taškami v rukách.
Nemusí být jen Drážďany
I když jsou Drážďany rájem konzumentů, české nevyjímaje, a zejména sem v poslední době proudí davy našinců, chcete-li pragmaticky vyrazit opravdu jen na nákupy (však v Drážďanech toho kromě Zwingeru a polabské stezky beztak moc k vidění není a po setmění je to město duchů), nemusíte až sem. Například Pirna, brána Českosaského Švýcarska, která leží jen 20 km od českých hranic, vám příležitostí nabídne habaděj. A jen kousek od hranic, například ve městečku Bad Gottleuba-Berggießhübel, narazíte na první německý Lidl. Totéž platí podél celých hranic – na nákup se dá vyrazit odkudkoli a v případě, že budete nakupovat s rozvahou, netratíte na tom. Stačí si vzít k ruce mapu a hledat – na stránkách Kauflandu (hledejte vpravo nahoře box Filialauswahl), Lidlu nebo Aldi.
Jde to i jinak
Možná jste patriot a přes zjevnou aroganci ministra financí trpíte nutkavou touhou utrácet až do roztrhání těla veškeré své prostředky v Česku. V takovém případě vás vyzdvihování Drážďan coby nákupního ráje našinců ponechá klidným. My jsme letos vyzkoušeli právě nákup v saské metropoli – a byli jsme příjemně překvapeni.
ČLÁNEK VYŠEL NA SERVERU PENÍZE.CZ.
