Dvanáctkou na letiště
Zakoupené dvoudenní jízdenky nám sice platily až na letiště, ale bylo potřeba jet autobusem číslo 12. Na zastávce Diamant jsme čekali dost dlouho – naštěstí jsme měli čas. A stálo to za to: protože včera byla úřednická čtvrť jako po vymření, ani jeden klotový rukáv jsme neviděli. V té dvanáctce jsme si to konečně vynahradili, protože jich s námi na letiště jelo hned osm (rozumějte dvě krysy a dva krysáci). Protože evropští úředníci nechodí v trepkách a bermudách jako v Česku místopředsedové Poslanecké sněmovny, poznali jsme je hned. Jeden z nich měl dokonce na krku demonstrativně pověšenou visačku, která ho opravňuje ke vstupu do míst, kam je normálním smrtelníkům přístup zapovězen. Když autobus kvůli nějaké technické závadě závory skončil asi 50 metrů před cílovou zastávkou, chybělo jen to, aby svou kartičkou začal mávat a volat: „Víte vy, kdo já jsem?“
