Žižkovská smršť v Ponrepu

Včera večer jsem byl svědkem naprosto neskutečného filmově-hudebního představení. Můj spolužák ze žurnalistiky Radim Procházka pořádá v rodičovském centru na Žižkově, kde se svojí utešeně se rozrůstající rodinou bydlí, klubové večery Procházka filmem. Před čtrnácti dny přišla pozvánka do Ponrepa, kam se jedna přednáška přesunula, a my jsme měli štěstí u toho být. Radimovi se totiž povedlo sehnat k dánskému němému filmu z roku 1925 Pán domu aneb Tyranův pád hudební doprovod. Nakonec se ale oproti tradicím nejednalo o klavíristu, ale o čtyřicetičlenný dechový orchestr (samozřejmě včetně dirigenta) Žižkovská smršť. Jen příčných fléten tam mají šest, tuby dvě, nějaké klarinety, šest křídlovek, klavír a dokonce i bicí. Seděl jsem ve čtvrté řadě a jakž takž stačil sledovat jen zhruba půlku filmu. Jak to pokračovalo, nevím, protože pak filmový zážitek zcela ustoupil tomu hudebnímu. Bylo okouzlující sledovat muzikanty, jak se s tou hudbou mazlí, a přestože tam zjevně nebyli kvůli honoráři, s gustem hrají pro radost. A když jim tam navíc rytmus udává dvojnice Angeliny Jolie, nešlo nesledovat hudební těleso. Až bude někdy klid, třeba bych se na ten film podíval ještě jednou.

Možná o tom Chleboun blognul i tady:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Solve : *
14 + 24 =