Připosrakismus

Mám morální problém. Ve školce, kam chodí dvě menší děti, už dlouhou dobu nutí rodiče, kteří dnes mají času míň a míň, aby odpracovali 10 brigádnických hodin (na jedno dítě) ročně. Samozřejmě zdarma, hezky v akci Z jako za starých časů, kdy se předsedům MNV a partajním potentátům budovaly garáže a mezitím i prodejny, aby bylo taky něco pro lidi. Podmínka je postavená následovně – když neodpracuješ, musíš školce dát dar, za každou hodinu stovku. Že za tyhle peníze dnes nevstává ani ožralý instalatér, je jedna věc. Druhá věc je, že povinnost dávat dar jaksi poněkud kazí radost z obdarovávání. Měsíc co měsíc tohle výpalné dáváme, ale čím víc jako velkopodnikatel bohatnu, tím víc mě ty praktiky štvou. Problém je, že jsem široko daleko jediný, takže otázka zní, zda má smysl se na ředitelku, co umí sepisovat takové pěkné bláboly pěkně z vysoka vytento, nebo v zájmu bezkonfliktního dětství vlastních dětí radši držet hubu. Jenže to je přesně to, na co hráli soudruzi – připosraní dělníci, rolníci a ba i pracující inteligence jim kvůli vlastním dětem nedělali problémy a houfně vstupovali do strany.

Možná o tom Chleboun blognul i tady:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Solve : *
3 + 5 =