Policajtské paradigma
Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra ČR má jistě pro mnohé pojištěnce své kouzlo. Kromě toho, že se v ní potkávají s našimi úžasně bdělými a vždy a za všech okolností pomáhajícími a chránícími policisty, nemohou si nevšimnout, že pojišťovna se tu a tam bije v reklamách v hruď, jak skvělé preventivní programy pro své klienty financuje. (Reklama zdravotních pojišťoven, to je něco jako sponzoring tenisových a golfových turnajů ze strany Českých drah.) Vždyť pohleďte: když oko pohlédne na inzerát pojišťovny v deníku E15, zemský ráj to na pohled (obrázek je klikací)!
A skutečnost? Když své děti, chudinky chudokrevné a zsinalé, necháte očkovat proti klíšťové encefalitidě, kterou pojišťovna „běžně“ hradí, až jako její dlouholetý klient zpětně zjistíte, že máte smůlu: nepřihlásili jste se totiž k úžasnému programu Karta života. Přitom ještě před půlrokem to bylo jinak.
S horkou hlavou jsem zavolal na sekretariát ředitele, abych šéfovi nejvyššímu sdělil, že s takovými principy nesouhlasím, ale (prý) nebyl přítomen. I napsal jsem mail…
Naše rodina je pojištěna u Vaší pojišťovny. V minulých letech jsme několikrát čerpali příspěvek na prevenci a letos jsme nechávali děti přeočkovávat proti klíšťové encefalitidě, jenže máme smůlu. Proč? Nevlastníme nějakou jakousi virtuální věc s názvem KARTA ŽIVOTA…
Považuji takové podmiňování poskytování příspěvků, pokud poctivě platíme zdravotní pojištění, za absurdní požadavek a znevýhodňování těch, kteří nemají čas na zařizování takových (s prominutím) pitomin. Žádám Vás proto o vyjádření v této věci.
Samozřejmě jsem se po víc než týdnu musel připomenout, než přišla odpověď jakéhosi Ing. Franty Pucfleka, nadepsaná „podání“ a pochopitelně podepsaná generálním ředitelem ZPMV ČR Jaromírem Gajdáčkem.
Takže jako vždycky: všichni pojištěnci jsou si rovni, ale někteří jsou si rovnější. A tak si zahrávám s myšlenkou, že já osobně pojištěncem ZPMV zůstanu, když z toho mají takovou radost. Všichni z rodiny, u kterých je pojišťovna v plusu (a to jsou děti a moje žena, protože obyčejné léky nám pojišťovna neproplatila už dlouho), přehlásím jinam a já diabetik natruc u policajtské instituce zůstanu. Dostal jsem nedávno nové léky, a když jsem viděl cenu, pěkně se mi podlomila kolena… Když už tady máme tak pitomý zdravotní systém, budu se držet jeho podmínek a rozhodnutí správních rad.
