Pět dní v Londýně aneb Jak se nezbláznit (7)

Jak jsou děti starší, každé z nich osobitější a všechny naráz svéhlavější, ukazuje se, že cestování s nimi je stále náročnější a v Londýně se tahle skutečnost projevila s nebývalou intenzitou. Jedno by nejraději objíždělo místa spojená s Harrym Potterem, všude točilo časosběrná videa a pokud možno okamžitě umisťovalo své nejnovější úlovky hned na několika sociálních sítích, další je nejšťastnější, když může v parku lovit veverky a třetí se snaží vyhovět nadrozměrným požadavkům všech ostatních na úkor svých osobních preferencí, a přitom zůstat nad věcí, což jde často velmi ztuha, protože celá naše pětice je pitoreskní skupinou svých nekompatibilních členů v čele hlavou rodiny, bojující s pokušením označit předem nakoupený turistický balíček za výhodný obchod. Díky tomu všemu jsem zjistil, že nemá cenu zařizovat něco, co se jmenuje London Pass, notabene na tři dny, které se tak stávají bezbřehou snahou stihnout co nejvíc památek, což pro bandu složenou z lidí vlekoucích se po městě tempem bratru hlemýždím je úkolem poněkud nedosažitelným.



 

Z prvního dne VIP turistů obdařených kartičkami umožňujícími „bezplatný“ (ty uvozovky zdůrazňuju!) vstup do desítek památek a atrakcí jsme stihli jen popojíždění po nejdelší trase londýnské tour v double deckeru s polootevřenou střechou a návštěvu Westminsterského opatství, za kterou jsem já, věčný bezvěrec, rád, protože z vlastní vůle bych sem nikdy nezavítal. Kromě toho jsme byli úspěšní v hledání nástupiště 9 3/4, činnosti, kvůli které se všech pět lidí vydalo na nádraží King’s Cross, aby většina z nich tolerovala rozmary benjamínka rodiny, a kde jsem chvíli klidu našel v kavárně v prvním patře, daleko od ruchu centra a honiček za pamětihodnostmi. A než jsme den zakončili v obrovském obchodě se suvenýry na Piccadilly, kterému se alternativně zvažovaná návštěva vietnamské Sapy téměř nevyrovná, rovněž jsme zjistili, že krásně může být v Londýně třeba kolem stanice Charing Cross, kde je spousta malebných hospod, obchůdků a v pátek taky hodně lidí.

Poučení propříště, platné pro jakoukoli situaci, je tedy následující: Žádné hromadné slevy a živelně nakupované turistické balíčky. Necháme čas plynout, budeme se jen tak bezděčně toulat a půjdeme tam, kam budeme chtít. A třeba si místo spěchání do Toweru vystojíme frontu na Londýnské oko nebo si jen tak z plezíru koupíme zmrzlinu.



 

Speak Your Mind

*