La Défense a Eiffelova věž
Nejfotogeničtějším místem Paříže není kupodivu ani Montmartre se svým Sacré Coeur, ale ani Eiffelovka coby nejtypičtější pamětihodnost, vyhledávaná miliony turistů. Podle mého názoru jím je obchodní čtvrť La Défense, sestávající z mnoha desítek supermoderních budov a mrakodrapů. Až sem, přesně na vrcholek, který se v minulosti jmenoval Kohoutí zpěv (Chantecoq), vede linka 1 zdejšího metra, která velkou část své trasy lemuje Avenue des Champs-Élysées. Konečná linky nese stejné jméno jako samotná čtvrť a každý, kdo sem stařičkým pařížským metrem dojede, bude při výstupu z podzemí ohromen monumentálností La Grande Arche, Velkého oblouku, moderní stavby ze skla a bílého carrarského mramoru ve tvaru vítězného oblouku. Tato 110metrová oslava země galského kohouta byla postavena v roce 1989 u příležitosti 200. výročí francouzské revoluce. Právě onen původní Vítězný oblouk, jenž tu stojí už od dob Napoleona, je z úpatí oblouku Velkého přes Champs-Elysées vidět, protože linie narýsovaná nejznámějším pařížským bulvárem, který se táhne od Louvru k Vítěznému oblouku, byl už za vlády Ludvíka XV. vysázením alejí prodloužena až sem. La Défense je souborem mnoha architektonicky povedených staveb a dává člověku poznat tak trochu „jinou“ Paříž. Škoda jen, že o víkendu to tady nežije tolik, jak by si čtvrť zasluhovala.
Návštěva Eiffelovy věže ve mně pro změnu zanechala zážitek téměř otřesný. Davy lidí, snažících se dostat nejprve přes řeku, pokud sem zamířili odněkud od Vítězného oblouku, tedy Champs-Elysées, a pak po přechodech pro chodce, protože ani tady se Pařížané nepřipravili o možnost přepravovat se auty, a předražené cetky všech barev a jediného tvaru (totiž v podobě Eiffelovky) jsou něco, co bych s radostí a směle klidně vynechal. Všichni si pak vystojí jednu frontu zvící několik desítek metrů u pokladny na jízdenky na výtah nahoru a pak podobně dlouhou frontu na samotný výtah. Je s podivem, že jsme v tom chaosu a všelikém pinožení neztratili žádné z dětí.
