Hrnečku, vař!

Co bych to byl za Chlebouna, kdyby rodina nadosmrti jedla jen náhražky pecnů kupovaných v diskontech? I usmyslel jsem se jednoho dne, dostatečně již zmasírován internetovými servery samodělačů chlebů a samochovatelů kvásků, že si založím kvásek vlastní, jelikož se mi nechtělo obtěžovat někoho kolem, kdo svůj kvásek rozdává. Internetový návod tvrdí, že druhý nebo třetí den by měla směs žitné mouky a vlažné vody kvasit, což se ověří ochutnáním. Když jsem ale sklenici otevřel, byl úspěch prvního dne pěstování bakteriální kultury poznatelný už po čichu. Svědomitě jsem bakterie přikrmil, sklenici znovu zavřel a uložil do příjemného tepla domácího krbu. Internetový návod tvrdí, že třetí den obsah sklenice nabyde zhruba na dvojnásobek, pro jistotu jsem tedy místo litrové nádoby použil nádobu dvojnásobnou a obrnil se trpělivostí. Jenže zhruba po čtyřech hodinách od prvního nakrmení hladových bakterií to začalo v obýváku vypadat jako v pohádce Hrnečku, vař. Kvásek překonal igelit zapečetěný gumičkou a vydal se prozkoumávat okolí – rázem byl nejen na venkovních stěnách sklenice, ale také na stoličce, a dokonce na podlaze.

V sobotu bych měl péct svůj první chleba. Zatím to vypadá, že kvásku bude tolik, že budu moct konkurovat Babišovi.

Možná o tom Chleboun blognul i tady:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Solve : *
32 ⁄ 16 =