Ententíci dva špalíci
Zatímco v Česku vlají nad Hradem rudé prezidentské trencle, tady v Madridu se odehrávají jiná drobná lidská dramata, a to navýsost osobní. Nebýt té události, musel bych večer prohlásit za nadmíru zdařilý. Malasaňu tímto definitivně pasuji na prostor, který si nijak nezadá s jinými pozoruhodnými místy města. A nic na tom nezmění ani krádež telefonu, který se neznámému berkovi podařilo odstranit z mého stolu a odnést tak bleskurychle, že jsem to ani nepostřehl (foťák jsem naštěstí chvíli předtím schoval do batohu). Ano, na ptáčky jsem zatím letos smůlu neměl, zato na debily ano. Ale pořád jde jen o telefon, i když jsem ho měl rád a nejrůznější poznámky mi budou chybět. Radši nebudu ani vzpomínat, co všechno v nich bylo (kresby dětí bohužel budeš muset oželet, jsi holt příliš důvěřivý, milý hochu!). Způsob, jakým se mého ponurého údělu zhostily dvě servírky, je třeba kvitovat: jedna mi půjčila telefon na několikeré volání domů, abych nechal zablokovat karty, a obě se pak svorně shodly na tom, že útratu není třeba vzhledem k prožitému traumatu platit.
P.S.: Co se asi tak dá dělat bez telefonu?
