Dopravní prdniky

Dostalo se mi té cti být pověřen, abych pro příští generace uchoval následující stížnost, která byla zaslána na Dopravní podniky hl. m. Prahy. Ač jsem začal přidávat diakritiku a text mírně upravovat, nakonec ho nechávám v původním znění, protože bez té autenticity by to nebylo ono…

Krasny den,

muj by mozna byl krasny, kdyby neprselo, nebyla zima a kdybych nemusel jet pouhe 4 zastavky tramvaji.

Dnes rano sem nastoupil na zastavce Krymska do tramvajove soupravy 8408-8409 linka 23. A tim to zacalo, mozna kdybych byl
pozornejsi a zamyslel se, proc se vsichni cestujici krecovite drzi trubek k tomu urcenych, bych se v zapeti neocitl na zemi.

Ani sem nestihl sahnout do kapsy na pripravenou jizdenku a natoz ji oznacit, sotva jsem nastoupil, zaviraly se za vystrazneho znameni dvere a rovnou se jelo. Co jelo, vyrazili jsme jako sip smer dalsi zastavka.

Pozbiral sem si nakoupenou snidani, oznacil jizdenku a usedl. Na dalsi zastavce Jana Masaryka se incident opakoval, az na to, ze hlavni hereckou roli obsadil jiny nepozorny muz. A do vedlejsi role se pridala postarsi dama s privrenou kabelou ve dverich. Ovsem proto, ze jsme, jak jinak, vyrazili stremhlav k dalsi zastavce Namesti Miru a po ceste jsou dvoje semafory, tak ihned na prvnich z nich se s nemensi vervou tramvaj rozhodla zastavit. A tak onen pan, sotva nabyl balanc, krecovite sviraje madlo povlaval znova.

Tentokrate to ustal. Ted uz se nikdo nesmal, na tuto situaci nebyla pripravena babicka, ktera si nechtene presedla na one dvousedacce v predu na protejsi misto a pomalu se rozhlizela jaka to dalsi nastraha prijde.

Na zastavce Namesti Miru nastoupila spousta lidi, ale na to jsem necekal a radeji vystoupil.

Jsem moc rad, ze jsem sebou nemel fotoaparat, nebo jine drahe zarizeni. Za symbolickeho klepani na celo jsem predesel tramvaj, abych videl podobu meho tryznitele. Celkem normalni vyssi 30tnik s odrostlym jezkem spokojene trunil vpredu jakoby se nechumelilo. Oproti puvodnimu planu dojet do Stepanske a dojit do Lucerny pesky, jsem to dosel uz z Namesti Miru. A kupodivu jsem
po ceste nemel jine problemy nez dest.

Zmuchlanou jizdenku sem si na stole vystavil jako trofej a dukaz, a pobavil prihodou kolegy v praci. Ja osobne si myslim, ze ten clovek-ridic je placen za vozeni lidi a ne za usmevy mych kolegu. A ja osobne platim jizdenku abych se dostal do cile.

Možná o tom Chleboun blognul i tady:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Solve : *
23 + 13 =