ČEZt práci!
Sobotní podzimní večer. Krátce po šesté vypnou v celém okolí proud. Nijak zvlášť mi to nevadí, celá rodina nakonec skončí kolem stolu osvětleného svíčkami u společné večeře připravené nejmladší a následně u žolíků. Co mi ale vadí, je, že každých deset až dvacet minut elektřinu nahodí, aby se za pár sekund celý dům znovu ponořil do tmy. Každý záblesk naděje přitom znamená znehodnocení veškerých akumulátorů o jeden nabíjecí cyklus a riziko pro elektrospotřebiče.
Když se všechno stane asi poosmé, volám na klientskou linku. Ta má onu úžasnou vlastnost, že ačkoli z nás ČEZ, nabyvší majetek za naše daně, permanentně dře z kůže, nedovoláte se na ni zdarma, alebrž je placená. Je to poměrně unikum, nechat si platit za hlášení poruch. Ale vem to nešť. Jenže po zavolání na 840 840 840 nejdříve automat přeříká nějaké instrukce, pak reklamu a teprve potom začne drmolit menu. Po celou tu dobu naskakují poplatky. A protože ČEZ neprodává jenom elektřinu, ale taky plyn, je menu natažené ještě volbou z těchto dvou komodit. A na závěr, ještě než jednoho přesměruje na operátora? Žádá si vložení osmimístného zákaznického čísla a jinak nechce pustit dál. Vzhledem k tomu, že pár sekund předtím vyzvěděl, že volám kvůli poruše na elektřině, mohl si takový dotaz odpustit. Přiznám se, že hledat v té tmě fakturu z června mi nějak jednoduše nešlo.
ČEZ je sice „národní zlato“ a býval zlatým dolem (zvlášť pro některé), ale přemýšlet tam zjevně nikdo neumí. Klidně bych jim zpětnou vazbu poskytl, ale těch pět kaček za telefon se mi dávat nechce.
Říkal jsem Vám, že dříve byla elektřina levná a drahá, teď je hodně drahá a ještě dražší. A Vy ještě chcete, aby s Váma komunikovali na úrovni! Víte, kde Vás (i mě) mají?