Autodefinice českého novináře
Bývalý zástupce šéfredaktora časopisu Reflex Viliam Buchert převlékl tričko, pověsil novinařinu na hřebíček a jde dělat politiku. Dobře mu tak. Jednoho takového novináře líto nebude. Buchert totiž poskytl Reflexu na odchodnou rozhovor, v němž odkrývá karty. Své protivníky jaksepatří kritizuje – Danielu Filipiovou z ODS kvůli tomu, že vynechává hlasování v Senátu (je-li vysedávání v lavicích čehokoli důkazem dobré práce, těšíme se na stoprocentní účast hujera Bucherta), Martina Potůčka zase za příslušnost k Rathově ČSSD (tak volí se do Senátu osobnosti, nebo ne?), jako by spolčení s jánabráchismem prolezlou Topkou byla kdovíjaká výhra. A co je nejkrásnější, pan Buchert nesouhlasí se svým kokotoidním šéfíkem Kalouskem ve věci zvyšování daní, ale ani to mu nebrání, aby se za partaj ucházel o voňavé křesílko.
Ba ba, není-liž to vlastně definice běžného, šedivě průměrného českého novináře, kterých by v každé desítce napočítal bratru dvě ruce prstů? Nesouhlasíme s vámi, máme na vás spoustu otázek, jste kurvy, a přesto svůj názor nedáme najevo, nebudeme se vás na nic ptát a budeme stejné kurvy jako vy, protože jste se přihlásili k pravici a tu my přece ctíme, protože kdo nevolí, volí komunisty, a ostatně taky platíme hypotéky.
