Naomi Kleinová: Ne nestačí
Rozhodné ne musí provázet stejně rozhodné a do budoucna hledící ano – plán pro budoucnost, který bude natolik přesvědčivý a úchvatný, že za něj valná většina lidí bude bojovat i přes všechny šoky a zastrašování. (23)
Protože Trumpovi naprosto chyběly zkušenosti s řízením státní správy, snažil se do přízně voličů vemluvit s pomocí dvou neotřelých hokynářských argumentů. Zaprvé: Jsem tak bohatý, že si mě nikdo nemůže koupit. A zadruhé: Můžete se spolehnout, že dám tenhle prohnilý systém zase do pořádku, protože ho přeci znám zevnitř – jakožto podnikatel jsem s ním vydrbával, kupoval si politiky, vyhýbal se placení daní a zadával výrobu subdodavatelům. Takže kdo jiný než já a moji bohatí přátelé může tuhle žumpu zase vyčistit? (35)
Jakmile si tyto firmy uvědomily, že největší zisky jim plynou z tvorby image „abstraktní značky“, dospěly k závěru, že vůbec nesejde na tom, kdo jejich výrobky zhotovuje a jak málo mu za to platí. (37)
… nejprve se vytvoří přesahující myšlenka či značka, kterou se firma zaštítí. Ta se potom využije jako pojítko se spotřebiteli, kteří se ztotožňují s příslušnými hodnotami. A potom už stačí napálit cenu výrobků, protože teď už nejde o objekty jako takové, ale spíš o niternou lidskou touhu zařadit se k vlastnímu kmeni, najít si své přirozené místo. (39)
Proto na něm také nikdy neulpí žádný skandál. Ve světě, který stvořil, si může počínat jedině jako „vítěz“; dupat po sobě nechají jenom břídilové. A neplatí to jen pro skandály týkající se vztahu k podřízeným – po Trumpovi neškodně stékají i veškeré tradiční typy politických skandálů. A to z toho důvodu, že Trump nevstoupil do politiky pouze jako někdo zvenčí, kdo nehraje podle pravidel. Vstoupil do ní jako někdo, kdo hraje podle úplně jiných pravidel – podle pravidel značek. (47)
S každým podezřením na porušení pravidel, s každou nestoudnou lží a s každým vyšinutým tweetem přispívá tato administrativa k další devastaci a degradaci veřejného sektoru. I kdyby se nakonec v důsledku korupce (nebo vlastizrady) Trump o Bílý dům připravil, zbude po něm spoušť, jež vlastně potvrdí základní východisko jeho politického projektu: že státní správa, ať už zkorumpovaná, nebo ne, je jenom zbytečná přítěž, že nestojí za to nic a nikoho ochraňovat a že je lepší hájit soukromé zájmy než ty veřejné. A že za takových okolností je nejlepší toho dokonale využít, dokud je člověk u válu, a nechat po sobě potopu – aspoň obrazně, když už ne doslova. (55)
Když už politická kultura klesla tak hluboko, proč si dělat násilí a chránit ji před takovým buranem, jako je Trump? Je to beztak žumpa, tak ať je aspoň legrace. (56)
Revoluce volného trhu povýšila chamtivost, individualismus a soutěživost na oslavované principy fungování společnosti. (62)
Neoliberalismus je náramně výdělečný soubor myšlenek, a proto vždycky tak trochu váhám, mám-li ho vůbec považovat za ideologii. Ve své podstatě jde totiž o argumentační bázi, jak ospravedlnit chamtivost. (96)
Máme-li si z divné nálady, která se teď rozmáhá po celém světě, vzít jedno ústřední ponaučení, asi by mělo být následující: nikdy nepodceňujte sílu nenávisti. Nikdy nepodceňujte, jak lákavé je chopit se moci nad „těmi druhými“, ať už jsou to migranti, muslimové, černoši, Mexičané, ženy – prostě „ti druzí“ v jakékoli podobě. (100)
Z historie také víme, že ačkoli hnutí za nadřazenost bělochů a fašistické tendence ve společnosti sice vždycky doutnají, s mnohem větší pravděpodobností se nekontrolovaně rozhoří v podmínkách dlouhodobě tíživé hospodářské situace, kdy se stát ocitne v úpadku. (112/3)
Politika nesnáší vakuum – pokud není naplněno nadějí, někdo ho dozajista zaplní strachem. (130)
Část lidí už unavilo nechat se věčně vodit za nos, a tak zlomili nad středovými stranami hůl a volili samozvané „outsidery“ a „rebely“ Trumpova formátu. Řada dalších po celém světě to prostě vzdala a hotovo. Přestali chodit k volbám a úplně se od volební politiky odstřihli, protože nabyli dojmu, že celý systém je zmanipulovaný a stejně jim nikdy nepomůže, aby se jim žilo lépe. (130/1)
„Na každém stupínku téhle potravní pyramidy dodavatelů jsou všichni absurdně nenažraní – až na ty úplně vespod, kteří provádějí skutečnou práci.“ (173)
Jde-li o spojitost mezi ropou, vodou a Blízkým východem, časem se začala ozřejmovat jistá zákonitost. Zásoby ropy nejprve do regionu přitáhnou západní stíhačky, které rozpoutají spirálu násilí a destabilizace. Potom přicházejí ke slovu západní drony, jejichž útoky směřují do míst s nedostatkem vláhy, takže se konflikt komplikuje bojem o vodu. Zatímco bomby vyrážejí do míst se zásobami ropy, drony vyrážejí do míst, kde je sucho – a z dvojnásob postižené země pak do světa vyrážejí čluny – čluny plné uprchlíků, kteří utíkají z nejsušších oblastí naší planety, protože jim domov zpustošila válka a sucho. (199)
Když přijde krize, až příliš snadno se dostávají na scénu samovládci, kteří slibují, že všechny věrné ochrání od zlého, a na oplátku se spokojí jen s absolutní mocí a slepou oddaností. (241)
Naomi Kleinová. Ne nestačí. Jak se bránit Trumpově šokové politice a vydobýt si svět, jaký potřebujeme. (No Is Not Enough: Resisting Trump’s Shock Politics and Winning the World We Need.) Překlad Jana Odehnalová. Vydalo Argo v roce 2019.
