Brusel
Brusel je v Česku synonymem zhouby, ale já rád chodím proti proudu. Ani tady jsme si před mnoha a mnoha lety s Ludvou neužili městskou hromadnou dopravu. To mě čeká až teď, protože jsme usoudili, že možná bude lepší nespoléhat se na kola (a profil trati tramvaje nám dal brzy zapravdu) a koupit si dvoudenní jízdenku, která nám vystačí až na letiště.
Zatímco vlak směřující sem z Amsterdamu, do kterého jsme v Antverpách bezpečně nastoupili, zastavil vlastně pod širým nebem, k tramvaji jsme museli sestoupat asi do třetího podzemního podlaží. A pokud jsem si někdy myslel, že nejkosmopolitnějším městem je Londýn a že by mu snad mohl čerstvě navštívený Amsterdam sekundovat nebo že by si snad mohly činit nároky na podobnou nálepku Barcelona nebo Berlín (v New Yorku jsem nebyl a ani nebudu), teď už vím, že to všechno je nesmysl – chcete-li se na deseti metrech čtverečních (tedy na ploše cca 3,3 krát 3,3 metry) ocitnout s několika desítkami národností, radím doletět za pár pětek do Bruselu. V jednom okamžiku se vedle vás ocitnou Maročani, Alžířané, Somálci, Ghaňané, Turci, Pákistánci, Indonésané a další a další. Je to přehlídka celého světa…
