Zápisky z karantény

Jen poznámka na okraj… Původně jsme mysleli, že dnes nám začne přísná karanténa, když se j. včera úspěšně vrátila z Británie a v Česku ji přijali jako a priori roznašeče smrtelné choroby, a že budu psát pravidelné zápisky o tom, jak lze tuhle situaci zvládat. (Ne že bychom jinak chodili po světě, ale i tak – ten pocit, že je člověk prašivý musí být zajímavý.) Ve čtvrtek minulého týdne jsme tedy nakoupili zásoby na čtrnáct dnů, v pátek jsme se pod rouškou (tmy) a pod dohledem papaláší ikony plné vzorů ctnosti a našich idolů sešli se známými, abychom se rozloučili, v sobotu jsme zašli kamarádovi popřát k narozeninám a v neděli jsme si dali pár piv s jiným kamarádem na zahradě. Všechno pod hrozbou trestu smrti za neposlušnost vůči vrchnosti. Včera jsme j. vyzvedli z autobusu a obdrželi instrukce, které ještě večer potvrdila paní z hygieny telefonicky: karanténa se vztahuje jen na j., na nás ostatní ne, i když žijeme ve společné domácnosti. Pro nás platí jen ty zákazy a příkazy, kterými papaláši ovládají zdravý a nerizikový zbytek národa.

Ono je to totiž něco podobného, jako když jsou přes den zavřené hospody a večer v osm se zavřou. Do té doby je bezpečno a pak začne nekontrolovaná nákaza. Možná bude časem stačit zakázat říkat slovo koronavirus na veřejnosti jako v Turkmenistánu.

Možná o tom Chleboun blognul i tady:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Solve : *
1 × 16 =