To nemusíte, tam kecaj
Uctívav odjakživa to, co je psáno, cvaknul jsem si po nástupu do vlaku z Jilemnice jízdenku. Jelikož v tom nejsem příliš zběhlý a šipky na tom kousku papíru naznačují směr, kterýmžto se jízdenka do chroustače nevejde, chvíli jsem na tu věc hleděl jako husa do lahve.
„To nemusíte,“ upozornil mě železničář. „Přijde průvodčí.“
„Ale tam je to napsaný,“ opáčil jsem, ukazuje směrem k instruktážnímu plakátu.
„Tam kecaj,“ vrátil mi to ten loajální českodrážní pán a vydal se vstříc svým železničářským povinnostem.
