Rozepsáno v oblacích…
Tento spot píšu ve vzduchu, takže všichni pozemšťané si ho přečtou, až někde přistanu (jestli přistanu nějak měkce). A přiznám se, že nejsem v úplně nejlepší formě, protože tři hodiny spánku v kombinaci se vstáváním v čase, kdy bohémové obvykle chodí spát, dělají své. Už když jsme prudce zatočili na ranvej, cítil jsem, že to nebude úplně ono. A když jsme potom z nuly zrychlili rovnou na sto, jak mi to připadalo, bylo to ještě horší. Jsem moc zvědavý na přistání, to mě pravidelně bolí uši a pak půl dne vnímám svět kolem sebe jen jako v akustickém oparu, jak mi z nich vždycky zalehne.
Ač se žaludkem na vodě a značně ospalý, spát se mi z toho adrenalinu přesto nějak nechce, a navíc jsme za 40 minut v Mnichově, tak to stejně nemá cenu. Navíc by té úchvatné scenérie mraků pod námi osvětlené vycházejícím sluncem bylo opravdu škoda.
Že je Lufthansa jiné kafe než takový Wizz Air, se ukázalo vzápětí po nástupu na palubu, a to nehledě na to, že i to kafe na rozdíl od Maďarů dávají zdarma. Letušky začaly obletovat ospalce a nabízet jim polštářky a deky (chladno v letadle omlouvaly tím, že je to brazilský stroj a v Brazílii je přece jenom tepleji). Dokonce mi přijde, že někdy jsou svou péčí docela protivné.
