Proč nejedu na Včelku
Byl jsem na víkend pozván na Včelku, chatu v Krkonoších, kam vyrazí několik spolužáků z gymplu. Dobře se znají, já s některými z nich taky, leč problém je, že jeden z nich je Partner(s) a mé rány jsou ještě příliš čerstvé. A tak jsem napsal (doufám) kulantní omluvu.
Přátelé, kamarádi!
Za poslední týden jsem snad navzdory a možná právě kvůli nepřízni osudu v podobě dávného setkání s finančními poradci Partners (srdečně zdravím Hanze) stačil prodat jeden byt a koupit jiný, aniž bych byl realitním makléřem, a ztropit povyk v obci, s jejímiž etalony ryzího češství již téměř 15 let sdílím otčinu a dýchám stejný vzduch, který vy si ještě dovolujete otravovat svými uhlíkovými rozmary, neboť kdo jiný než já mohl vesnici posunout vstříc kanalizaci? Následkem toho jsem povinován, abych vyhledal vyústění domovního odpadu, aby se i moje rodina mohla z tohoto úžasného vynálezu 18. století již brzy těšit. Nejsem věru ani tak unaven, abych si netroufl vystoupat toliko na Včelku, a jistě by i ta hovna nějaký čas ještě počkala a s radostí se uvelebila v rodinné jímce. Leč suma sumárum jsem z důvodů čistě osobních nucen i zplnomocněn prohlásit, že vaše víkendová akce se bude muset obejít beze mě. Jsem si jist, že vám to zábavu nikterak nezkazí, ba co víc, třeba si někteří i oddychnou.
Přispěji na závěr jednou moudrou radou: Vězte, že ten nejfajnovější hovězí guláš uděláte z kližky.
