Heuréka, Malasaňa!
Tak už to chápu, proč je to tady takové fešné. Casa Maravillas je na rohu Calle de San Andrés a Calle de Manuela Malasaňa. V té ulici pojmenované po 15leté dívce, co padla v bojích proti Napoleonovi v roce 1808, je i El Picoteo de Malasaňa, kde jsem si loni dal desayuno Andaluz a ztvrdnul tam skoro do večera, protože mi ke každé skleničce nosili tapas. Kdyby to to nebohé děvče tušilo, jistě by na světě vydrželo o dost déle a dnes by mu bylo zhruba tolik, kolik je voltů ve zdejší elektrické síti.
Leč máme tu zádrhel (kromě toho, že teď přišel nějaký hluchoněmý, co po podnicích rozdává lístečky s nějakými výtvarnými díly a chce peníze; asi import z Prahy): jako další chod jsem dostal huevos fritos con patatas a udělali to na těch strašných úhořích mláďatech, co jsem si z něj nechal předloni namíchat gulášek, snad na počest místního Atlétika. Naštěstí to tady zjevně všichni považují za pochoutku (podobně jako ve Francii ne příliš pěkně vonící lanýže), takže tam toho moc není. Zkusím se s tím nějak popasovat.
