Cesta do Drážďan, kilometr 0 minus 42
Cesta se dneska nekoná, práce je černá madona.
Jelikož jsem se chtěl vstříc k saské metropoli vydat jen s tím nejnutnějším, musel jsem dodělat práci, kterou jsem kvůli víkendovému skládání gabionů a rozličným společenským povinnostem neudělal. A protože mi cestu zkřížili debilové z Microsoftu, jejichž neutuchající kálení na zákazníky mě připravuje o rozum, a podvodníci z T-Mobilu, kteřížto nabízejí nové tarify s výhodným roamingem, ale o téměř 400 korun dražší (ano, to je 21. století v podání českých mobilních operátorů), šlo to velmi ztuha. A když jsem na to konto ještě zmermomocňoval zprovoznění karty španělského Orange, která jde lehce nabíjet jen španělskými platebními kartami, strávil jsem srážkami s hegeši celé dopoledne. Takže čas ubíhal, počasí bylo velmi komplikované a hrozilo co nevidět zasáhnout a mně nezbylo, než se s vypětím všech sil nechat nakonec v deset večer odvézt i s kolem na Hradčany. Ale je mi to líto, ne že ne. Vítr se totiž kvečeru utišil a bylo moc příjemně. Tak někdy jindy. Teď do Drážďan zbývá něco přes 150 kilometrů, o zbylých cca 42 jsem se připravil svou poctivostí, se kterou možná nejdál dojdeš, ale moc daleko nedojedeš.
