Snažíme se průběžně zvelebovat náš projektantkou poměrně úspěšně pomršený dům, a tak děláme všechno pro to, aby vypadalo k světu alespoň to, co je možné zlepšit. Na řadě jsou dřevěné dveře a zárubně. Minulý týden nás navštívil technik z jednoho poměrně velkého kuchyňsko-podlahovo-nábytkovo-koupelnového studia, aby zaměřil otvory a připravil cenovou nabídku. Nejen že nás přesvědčil, abychom z celého prvního patra udělali směsici stavby a skládky suti a z celého domu prostor pokrytý hnusným cihlově-železitým prachem, ale zřejmě v rámci konkurenčního boje nám suverénně nabídl, že celou zakázku umí dodat bez papírů, a tedy bez DPH. Aby bylo jasno, nejedná se o několikatisícovou záležitost a nejde o malou firmičku živořící na okraji záhuby. Ta firma má mnohamilionový obrat a v regionu prakticky nemá konkurenci. Pokud je schopná takhle veřejně nabídnout „béčkový“ režim komukoli, aniž ví, zda zakázku dostane nebo zda právě nemluví se zaměstnancem finančního ředitelství ;-), napadá mě otázka, kolik investorů asi její nabídka zláká. Jiná věc je, kolik materiálu se jim asi musí účetně hromadit na skladě, když ho nakupují, ale oficiálně neprodávají… Jako pro konečného spotřebitele je to pro mě pochopitelně příjemný bonus, a to se na dodávku uplatňuje jen snížená, 10% daň. Jako ministr financí bych se šel oběsit, kdybych věděl, že se takovéhle věci v ekonomice dějí jako na běžícím pásu, anebo bych aspoň přemýšlel, jestli zvažované sjednocení DPH je ta správná ořechová záplata na výkon státního rozpočtu.
Pro nás ostatní z toho vyplývá jedno zásadní poučení: možná je správná doba zeptat se v ČEZu, jestli nejsou schopni prodávat elektřinu béčkem.
Možná o tom Chleboun blognul i tady:
